Jako důchodce bych měl mít času habaděj, ale není tomu tak. Kromě koníčků, jako například rybaření a houbaření, je mou zálibou, ba posedlostí, časově i psychicky náročné ochotnické divadlo. Přesto jsou pochopitelně chvíle, kdy se jako vdovec ocitnu sám mezi čtyřmi stěnami bytu a hledám nějakou tu zábavu
Nejčastěji se uchyluji ke knize nebo k televizi. Pokud jde o knihy, mohu si vybrat na co mám zrovna chuť. Nejčastěji, vzhledem k situaci v našem státě, sahám po komedii. Když mě ale posedne touha dopadnout viníky dnešního všeobecného marasmu, popadnu detektivku. Tam se alespoň dovím kdo je vrah či pachatel loupeže století, když v reálném světě nám to nikdo nechce říct.
Pokud jde o televizi, musím říci, že se u ní taky nenudím. Často můj divácký zážitek začíná tím, že se mi vychvalovaný digitální signál rozpadne do různých čtverečků, obdélníčků, čar a barevných skvrn, zvuk škvrčí, píská, bručí... Pak po různě dlouhou dobu čekám až se dodavatel signálu probere a hodí správný štyft do trýbu, aby naskočil obraz. Když se tak během hodiny či dopoledne stane, mám sice obraz výborné kvality, ale nemám vystaráno, protože musím řešit problém který pořad si vyberu. Nejčastěji se rozhodnu pro některý z mnoha humorných zahraničních seriálů či naučných programů.
Nikdy si nenechám ujít zpravodajské pořady, abych byl v obraze kdo, kde a co zase ukradl či vytuneloval, kdo koho podvedl, o kolik dírek si zase budu muset utáhnout opasek, o kolik dírek si ho budou muset povolit naši papalášové a různí manažeři čehokoliv... Dozvím se, že Česká televize chystá výměnu hlasatelů (asi to budou lidé s pevnějšími žaludky), ti dosavadní budou prý přeřazeni na jinou práci. A taky se prý rozhodla přeřadit Večerníček z jedničky na dvojku. Mám lepší nápad: přeřaďte jej, spolu s příběhy od Alfréda Hitchcoca, na ČT 24. Pak budou pěkně pospolu všechny žánry – pohádky, horory, dramata i komedie.
Ještě jsem se chtěl obšírněji zmínit o televizních reklamách, ale budu stručný. Omezím se jen na konstatování, že u většiny mám dojem, že je připravili idioti pro idioty. Za vrchol považuji reklamu, beztrestně propagující sexuální vztah učitelky s žákem. Rozverná jsou i lákadla na různé kosmetické prostředky, které si můžeme naflákat na vlasy, ksicht, řasy, obočí, rty... Čistící prostředky si ženy na plesech, divadeních představeních, ve společnosti i v jiných siuacích, vytahují na světlo denní patrně z některých tělních dutin, protože do maličké kabelky, pokud ji vůbec mají, by se nevešly. Samostatnou kapitolou jsou reklamy KB, jejíž agent je nadšen každou kravinou a schválí jí úvěr... Atd., atd. A ještě jedna věc mě sejří: Když se dívám na nějaký program, vlítne do toho každou chvíli reklama řvoucí jak kráva, takže sousedi začnou ihned mlátit na zeď nebo do radiátorů, abych na ně bral ohled. Tak pořád držím v ruce ovladač a doufám, že v tom úsilí nezůstanu osamocen.
