O celosvětové hospodářské krizi toho už bylo napsáno habaděj. Teprve když dopadla na naši ekonomiku, mající za zády státním bankrot, se díky Fišerově vládě začala hledat řešení tam, kde po dvacet let mizely jako ve stoupě miliony a miliardy díky rozkrádání, tunelování, předražování zakázek, úplatkům, korupci, porcování medvědů...
zdroj Moda.cz
Kde kdo navrhovaným opatřením tleská, ale je dost těch, kteří Janotův „úsporný balíček“ nepřijali zrovna s otevřenou náručí a rádi by ho aspoň trochu „vylepšili“...
Teď jsem si na internetu přečetl názor, že z bláta by nám pomohlo i odebrání důchodů seniorům, s tím, že daňově zvýhodněny by byly jejich děti, aby mohly svým rodičům finančně pomáhat. Ten nápad ale má pár háčků. Co s důchodci, kteří děti nemají? Nebo mají, ale ty na rodiče po léta kašlou? Nebo které by tátovi a mámě daly nanejvýš na pár lízátek?
A konečně - většina těch lidí po celý život poctivě pracovala, vytvářela hodnoty a odevzdávala státu část svého výdělku „na doktora“ a aby měli v důchodu z čeho žít. A těžko jim vyčítat, že se na stará kolena nepřipojistili, když jim bývalý režim tuto možnost nenabídl. A stejně tak nemohou za to, že stát vybrané peníze prý často neukládal tam kam patřily, ale rozfofroval je při látání jiných děr v rozpočtu. A tak si myslím, že na neschopnost našich mocných by neměl doplácet nikdo, a už vůbec ne důchodci.
O tom, že by dospělé děti měly svým rodičům pomáhat, není pochyb. Měly by jim ulehčit fyzicky náročné práce, potěšit je nějakou tou pozorností, popovídat si s nimi, být na ně vlídné. Ovšem stává se, že osud děti rozseje do různých koutů republiky, takže. rodičům chybí. Obzvláště ty hodné.
To vše jsou důvody, proč se mi příčí snahy přenášet odpovědnost státu na občany (jako tomu bylo například i s odklízením sněhu na chodníku před barákem a placením regresních náhrad). Cestu jak se ze srabu vyhrabat jsem naznačil. Že nás čekají všechny možné volby snad ani nebudu připomínat, protože od nich nic nečekám.
