Naše klopotná cesta za prosperitou

Po sametové revoluci si většina národa oddechla, že skončila totalitní vláda komunistického režimu a konečně se dočkáme lepších časů. Mýlili jsme se. Jak ukazuje nespočet špatných politických a ekonomických rozhodnutí, zlodějin, tunelů a kriminálních kauz, přes které na cestě k demokracii, právnímu státu a prosperitě klopýtáme, nebudeme mít ještě dlouho na růžích ustláno. Prostě pravda a láska dosud nad lží a nenávistí nezvítězila.

Začalo to brutálním rozkradením národního majetku pomocí nezvládnuté privatizace a zneužíváním funkcí za účelem osobního obohacení. Jako hub po dešti začalo přibývat mafiánských kmotrů a mafiánských praktik v politice, ekonomice i společenském životě. Slovo svoboda začali tito šíbři chápat tak, že jim je dovoleno všechno, na úkor ostatních. Bylo a pořád je. Není divu, že se toto klima promítlo v upadající morálce celé společnosti.

To všechno jsou hlavní důvody marasmu v kterém se nacházíme. Byl bych moc rád, kdyby mi někdo sdělil, které odvětví u nás bezchybně funguje. Je sice pravda, že i naši republiku postihla světová ekonomická krize, ale současně je pravda, že už dříve jsme marnotratně prožrali a rozkradli co se dalo. A krademe dál.

A teď mi povězte, co na to všechno mají říkat lidé, kteří se poctivě živí prací (pokud ji vůbec mají). A co nízkopříjmové skupiny jako rodiny s dětmi, důchodci, zdravotně postižení...? (My, důchodci, jsme ovšem za vodou, dostali jsme přidáno na pět bochníků chleba a při nich už lze nejméně měsíc vyžít).

Naskýtá se otázka co dál. Domnívám se, že se kupředu nepohneme, budou-li i nadále u vesel nedůvěryhodní politici, poslanci, senátoři, soudci, policisté, státní prokurátoři, exekutoři... Podíváte-li se například do poslanecké sněmovny, vidíte poslance jak spí, sledují na obrazovce počítače sportovní zápas, čtou si, baví se se sousedem, leckterý si může podrážky ušoupat při cestách do kantýny nebo vůbec není přítomen...

Podle toho také vypadají zákony, jimiž se má společnost řídit. Většinou jsou to paskvily. Neexistuje snad jediný, který by nebyl zakrátko novelizován pro různé nedomyšlenosti či pochybení. V některých dokonce chybějí sankce za jejich porušování. Takže asi bude potřeba začít přijímáním a striktním dodržováním kvalitních zákonů. Podíval bych se na zoubek i těm poslancům, kteří zpočátku vydávali zákony, umožňující jim rozkrádání v „rámci zákona“. Ale to už je zajisté promlčené.