Přiznávám, že už dlouho jsem nečetl tak skvělý, odborně i novinářsky erudovaný článek, jaký čtenářům nabídl 26. června pan Jan Urban na blog.aktualne.cz pod titulem Mafie jako paralelní stát. Tak se mi líbil, že jsem měl nutkání opatřit si klobouk, smeknout jej a hluboce se autorovi poklonit (bohužel mám trochu problémy s páteří, tak by to asi nešlo až k zemi). Ale vezmu-li v potaz fakt, že na rozdíl od lidí, o nichž je v článku řeč, kteří si páteř křiví vědomě a rádi, není to se mnou tak zlé.
Už léta veřejně tvrdím, že poměry v Česku se zlepší teprve tehdy, až tady konečně bude fungovat právní stát. Byl jsem kvůli tomu zatracován a osočován, neboť si prý neumím vážit získané svobody. Odpovědi na mou skromnou otázku: "Svobody pro koho?" se většinou nedočkám. Nanejvýš se dozvím, že mohu cestovat kam chci (nemohu, důchod mi na to nestačí), říkat co chci (to dělám, ale je mi to platné jak mrtvému zimník)... K tomu může říct své i paní Mgr. Marie Benešová, když byla tahána po soudech kvůli prohlášení, že u nás vládne justiční mafie.
Jan Urban mj. píše: "Není pro státního zástupce většího zločinu, než manipulovat s důkazy. Podle zákona může být takový státní zástupce okamžitě odvolán. Dohledová Vrchní a Nejvyšší státní zastupitelství, ale i ministerstvo spravedlnosti jsou příliš opatrní na to, aby něco tak radikálního a očistného udělali. První a poslední, kdo se toho odvážil, byl před osmnácti lety ministr spravedlnosti Jan Kalvoda, který za prokázanou manipulaci trestních kauz ve prospěch ODS v přítomnosti čtyř dalších funkcionářů ministerstva na hodinu a osobně vyhodil pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka. Ten se v jeho kanceláři údajně zmohl pouze na výrok: „To přece nemůžete! Vždyť já vám můžu být užitečný…
Systém státního zastupitelství a ministerstvo spravedlnosti jsou pro svoji více než dvacetiletou nečinnost zásadními spoluviníky zoufalého stavu české justice a orgánů činných v trestním řízení. Býti posluhou systému vzájemné svépomoci gangsterů a neslušných se mezitím stalo normou. Všichni, kdo se o to chtěli zajímat, to věděli. Nemohli nevědět, protože informace byly z velké části veřejné a komukoliv k dispozici. Libor Grygárek se přesto na patnáct let vrátil do vysokých funkcí. Usvědčený podvodník Zdeněk Koudelka se stal náměstkem nejvyššího státního zástupce, byl spoluautorem otevřeně kriminální amnestie odcházejícího prezidenta Klause, a ještě byl Milošem Zemanem navržen na Ústavního soudce. Petr Blažek, přes zveřejněné dokumenty, usvědčující ho z podvodu a falšování znaleckého posudku, se stal ministrem spravedlnosti."
V článku zazněla i další nechvalně známá jména - Sváček, Vesecká, Kučera, Němec…
V závěru článku pan Urban píše: "Naděje, spojované s příchodem Pavla Zemana a Lenky Bradáčové do funkcí Nejvyššího státního zástupce a Vrchní státní zástupkyně v Praze zplaněly stejně rychle, jako vznikly. Ani jeden z nich si nebude pálit prsty, pokud by se měl dostat do konfliktu s justiční mafií a jejími politickými a podnikatelskými ochránci. Média si v minulých dnech konečně začala alespoň všímat mnohaleté destrukční činnosti Městského státního zastupitelství v Praze. Jméno doktorky Máchové se dokonce stalo dalším ze symbolů “zametání kauz“. Státní zástupkyně Máchová po řadu let (až do roku 2007) brzdila vyšetřování Františka Mrázka. Její nadřízená městská státní zástupkyně Jana Hercegová aktivně zametá potíže politiků pod koberec.
A co s tím? Recept dodal Jan Urban v posledním odstavci svého článku: "Výběrová řízení na místa předsedů soudů, povinná rotace soudců mezi soudy, veřejná kontrola povinného hodnocení výkonu státních zástupců a soudců – je toho mnoho, co by se dalo dělat k rozbití justiční, konkursní nebo exekutorské mafie. Změny zákonů ale nevyřeší nic, pokud o změnu nebudou usilovat sami soudci a státní zástupci. Ti jako stav selhali. Nechtějí nebo nedokáží garantovat ani elementární slušnost a profesní čistotu. Předstírají, že nevidí a nevědí nic o paralelním systému úpravy práva pro vybrané – a za úplatu. Je načase o tom začít mluvit. A v extrémních případech, jako je městské státní zastupitelství v Praze, i konat."
A já k tomu dodám jediné. Ze srdce si přeji, pane Jane Urbane, abyste se taky "náhodou" nestal obětí nějaké "náhodné" autonehody. To že by váš článek měl být katalyzátorem nápravy věcí veřejných v Česku, považuji za samozřejmost.
