Za největší štěstí, které nás v uplynulých dvaceti letech potkalo,
považuji sametovou revoluci a jmenování úřednické vlády Jana Fišera.
Skončilo tak období plné šarvátek, neshod, stranických přístupů k
řešení problémů, pohrdání zákony i morálkou.
zdroj foto Moda.cz Konečně jsme se dočkali toho, že kdekým proklamované „padni komu padni" nezůstává pouhým heslem (zejména před volbami). Není tudíž divu, že na povrch našeho politického bahna vyplouvají nová a nová odhalení, až člověk nestačí žasnout.
Nebudu vypočítávat ty už notoricky známé kauzy a připomenu tu nejčerstvější. Jak proběhlo sdělovacími prostředky, naše úřady už v roce 2004 věděly, že skupina kolem později zavražděného podnikatele Františka Mrázka a nyní uprchlého podnikatele Tomáše Pitra (asi si odskočil za Krejčířem) tuneluje potravinářský koncern Setuza, ale nic s tím nedělaly.
S odvoláním na policejní spis nazvaný Olej o tom informuje Mladá fronta Dnes (MfD). Spis zmiňuje i kontakty Pitra s tehdy ještě nepříliš známým regionálním politikem ODS a šéfem stavební firmy Viamont Alešem Řebíčkem, který se později stal ministrem dopravy.
Ve spisu je napsáno, že „Řebíček je osoba, která skupině Pitr-Mrázek zabezpečovala v ústeckém regionu kontakty na regionální politiky."
Od samého začátku se vědělo, kdo ze státní správy pro skupinu kolem Mrázka a Pitra dělá, koho chtějí korumpovat či jaké další podvody chystají. Tým, který spis zpracovával, byl ale po roce rozpuštěn a spis uložen do archivu.
Podle MfD to bylo buď kvůli snaze chránit Mrázkovy kontakty v politice, nebo šlo o neschopnost policistů, kteří na případu pracovali.
List uvádí, že se to stalo za ministra vnitra Stanislava Grosse (ČSSD), který ale pochybnosti odmítá. „Dokud jsem měl sílu, tak vyšetřovatelé na kauze pracovali," řekl.
Podle policie vyvedli Mrázek a Pitr ze Setuzy zhruba jednu miliardu korun. (Jedna z mnoha rozkradených miliard, které nám dnes v rozpočtu chybí).
Podle MfD policie při vyhodnocování spisu Olej uvedla Řebíčkův případ jako modelový příklad toho, jak si organizovaný zločin postupně prošlapával cestičku do politiky a snažil se mít vliv na všechny rozhodující strany ve státě. Policie například věděla, že Řebíček měl úzké vztahy s tehdejším ústeckým hejtmanem Jiřím Šulcem (ODS) i jeho náměstkem Jaroslavem Foldynou (ČSSD).
Stejných „šibalů", bez ohledu na stranickou příslušnost, by mohl každý jmenovat nespočet. A to je důvod proč si přeji, aby nám Fišerova vláda vydržela co nejdéle a náš chlév trochu vyčistila. Nikdo jiný to neudělá, protože stranické zájmy mají u nás přednost.
Na druhé straně nezávidím ministrovi financí (doufám, že ještě dlouho Janotovi). Je mi ho ale trochu líto, protože do rozpočtu, bez ohledu na deficit „pouhých" 160 miliard, bude muset ještě zařadit výstavbu hodně velkého kriminálu...
Budeme se ale muset smířit s tím, že pár grázlů s doživotní poslaneckou a senátorskou imunitou se tam nedostane. Návrhy na její zrušení totiž skončily od r. 1998 dvanáctkrát v koši. Většina kapříčků nedovolila rybník vypustit.
Zdroj České noviny
