Nedali si lékařští odboráři vlastní gól?

Tak už se to na nás valí. Jedna výpověď za druhou. Množí se katastrofické scénáře. Lékaři nám říkají (jejich odbory), že jsme jim ukradení („Náš exodus, Váš exitus?“). PR agentura odborů odvádí dobrou práci – žene lidi do názoru, že musíme lékařům ustoupit.

Nechci řešit jazykové schopnosti lékařů, nechci předjímat, že lékař je synonymum pro světoběžníka ani nechci hovořit o zodpovědnosti lékařů (podle mě je velmi nízká, protože nezodpovídají za svoji práci. Když je něco vážnějšího, dají Vám podepsat revers, že pokud se něco stane, věděli jste o tom a oni za nic neručí – a za takovouto „ne – zodpovědnost“ těžko chtít vyšší platy).

Už dlouho je poměrně zřejmé, že nemůžeme financovat stávající zdravotní systém. Stačí se podívat na hospodářské výsledky nemocnic, k tomu připočíst, kolik jednotlivé kraje a ostatní zřizovatelé přispívají na dotacích (investičních a neinvestičních např. MS kraj za rok 2008 cca 400 mil. Kč) a podívat se na výsledky zdravotních pojišťoven a výsledky celého státu a je jasné, že si další výdaje nemůžeme dovolit. Alespoň ne z veřejných peněz.

Jak tedy také může vypadat

Posledního února ukončí těch cca 3800 lékařů pracovní poměr. Následně zřizovatelé soustředí zbylé lékaře do několika krajských nemocnic a ostatní nemocnice bez náhrady zruší (v některých případech – jednotky – ústavy možná změní na Léčebny dlouhodobě nemocných - LDN či podobné), ale většinu – až cca 25% nemocnic – bez náhrady zruší. Pokud by to zřizovatelé neudělali, riskovali by možné výpovědi smluv ze strany zdravotních pojišťoven a likvidaci všech či většiny nemocnic.

Proč by to tak mohlo být?

Zdravotnictví je politicky velmi citlivou oblastí. Snad žádný politik nemá odvahu říct: „nemocnice XY není nezbytná a proto ji uzavřeme“. Politici se standardně přímé konfrontace s lékaři bojí a vyhýbají se jí jako čert kříži. Nyní je ale situace jiná.

V čem je situace jiná?

V tom, že politici mají viníka. Oni by nemocnice neuzavírali. Ale když není dostatek lékařů, když dali výpovědi, když teď máme viníka, který za to může. My nic, my nechtěli, ale když nás lékaři donutili, tak nemáme jinou možnost. A druhý důvod? Netřeba dávat v uzavíraných nemocnicích tolik výpovědí a tudíž je možné významně ušetřit na odstupném. Lékaři již výpovědi dali, a tudíž na odstupné nemají nárok. A u mnohých politiků zavládne pocit ulehčení, že to někdo vyřešil za ně.

Sliby návratů

Kde kdo teď lékařům slibuje, že když stáhnou, mohou se vrátit zpět na své místo, jako by se nic nestalo výpovědi (vynechám, že jednostranně lékařem stáhnout výpověď nelze, pouze po vzájemné dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem). Už jen takovýto slib mi přijde jako porušení povinnosti při správě cizího majetku, protože říká, klidně protestujte, vytvářejte hospodářské ztráty, posílejte nás ke dnu, vždyť se nic neděje a my Vás rádi a bez jakýchkoli sankcí vezmeme zpět. Takovýto manažer či úředník by měl být okamžitě nejen odvolán z funkce, ale hnán k zodpovědnosti.

Navíc, takovýto slib je možné splnit pouze do konce února. Prvního března se z lékařů ve výpovědi stanou nezaměstnaní. Zdravotní pojišťovny by měly ihned vyrazit na kontroly plnění vyhlášek o počtech zdravotnického personálu a v zápětí odebírat smlouvy na jednotlivé obory (oddělení), které nejsou řádně obsazeny (opět s péčí řádného hospodáře by měly prověřit jasný předpoklad neplnění těchto vyhlášek). A po zrušení smlouvy pojišťovnou už se lékaři nebudou mít kam vracet slib neslib.

Závěr

Neříkám, že to tak skončí, že se politici nezaleknou a zase neuhnou. Ale je to tak nereálný vývoj? Doufám, že ne, že politici a zdravotní pojišťovny neuhnou a najdou odvahu hodit na lékaře vinu za redukci počtu zdravotnických zařízení a jejich optimalizaci. Ono jim stejně nic jiného nezbývá.