V roce 2011 jsem měl tu čest podpořit nápad moderátora Richarda Langera, rozšířit již tradiční celostátní Cenu Ď také do Karlovarského kraje. Letos se zde tedy předávala již podruhé a já měl možnost zasáhnout do velice náročného výběru ze všech nominovaných. K mé veliké radodti si cenu převzal můj favorit Občanské sdružení rodičů a přátel děti s postižením Karlovy Vary. Cena byla předána na jevišti divadelního sálu v Domě kultury v Ostrově v rámci Klášterních slavností. A právě zde jsem přednesl následujících několik vět ...
V první řadě bych chtěl říci, že si velice vážím možnosti být u zrodu regionální ceny Ď v Karlovarském kraji. Minulý rok jsem se zúčastnil finále v Národním divadle. Jako jeden z aktérů jsem stanul na pódiu před takřka plným hledištěm. Pro mě jako pro muzikanta a ředitele Domu kultury to byl obrovský zážitek, za který bych Ti chtěl, Richarde, ještě jednou moc poděkovat. Ale to nebyl nejsilnější dojem večera. Ten večer byl plný příběhů neskonalé obětavosti, dobroty, lidskosti a lásky. Je těžké hodnotit, který dobrý skutek je velký, který větší a který úplně největší. Jsem přesvědčen, že důležitá je každá maličkost, která zmírní bolest a posune svět k lepšímu. Každý takový skutek zaslouží dík a Cena Ď může být velice dobrou inspirací.
