Opatření, opatření, opaření...

Omezení společenského a kulturního života už nás tolik netrápí. Zaprvé jsme si na něj už zvykli a zadruhé, už na to celkem kašleme.

Fakt, že vládní činitelé mnohdy nevyslyší hlas lidu je obecně známý a ne ve všech případech mimo mísu. Co si budeme, některé z nás občas napadne něco nesmyslného nebo příliš zjednodušeného. Co by ale vláda určitě měla dělat, je věc jiná - měla by se snažit své občany pochopit. Nemůžu se v posledních týdnech (a vlastně i měsících) zbavit dojmu, že všichni ti, co o nás rozhodují, žijí v jakési naivní bublině. 

Předem chci říct, že se možná pletu a vše, co se nyní děje je nějaký fakt promyšlený sociologicko -epidemiologický systém, který funguje podle plánu. Ale spíše se přikláním k druhé variantě. Vládní představitelé vůbec netuší, co dělat. Netuší, proč se počty nakažených nemění, proč se vše naopak ještě zhoršuje. Neví nic o tom, jak průměrný čech funguje v pandemii jinak, než fungoval na jaře loňského roku.

V čem je ten zásadní rozdíl? Tehdy se nákazy lidé jednoduše báli. Báli se o své zdraví, o svůj život, o své blízké, báli se blížící se katastrofy, báli se něčeho nového, co neznají. Teď už je situace úplně jiná. Ačkoliv by bylo pravděpodobné, že lidé začnou hromadně ignorovat nošení roušek v obchodech, neděje se to. Prostě jsme si zvykli. Zvykli jsme si a opatření "navenek" víceméně dodržujeme. Ale přestali jsme se bát. Jsme unavení a naši přátelé, rodina a kamarádi nám už chybí. A v tom tkví jádro současného stavu.

Vláda se usilovně snaží omezit kontakty cizích, vzájemně neznámých lidí. Roušky a respirátory ve velkých obchodech, uzavření maloobchodů s méně nutným zbožím, omezení na úřadech, zavřené restaurace.. je to opravdu nutné? Sami si řekněte - když potkáte kamaráda v supermarketu, sundáte si roušku, aby se vám s ním "lépe" mluvilo? Ne. Ale když ho potkáte na ulici či v parku (kudy kráčíte povětšinou bez roušky), nebudete se obtěžovat s jejím nasazením. 

Problém jednoduše netkví v oblastech, které lze z pozice vlády tak snadno regulovat. Problém tkví v čím dál méně utajených soukromých oslav, párty, sešlostí, výletů, návštěv a setkání mezi lidmi, co se znají. A to platí nejen na ulici či v domovech, ale také v práci. Skutečně si vládní činitelé myslí, že lidé na pracovištích dodržují všechna opatření a mluví spolu pouze v rouškách? Opravdu ne. Lidé na pracovištích nejsou vůči sobě cizí, jsou to kolegové a často i kamarádi. A když už by jim důsledný management nařizoval a striktně hlídal použití roušek třeba v kanceláři u stolů (o čemž lze doopravdy silně pochybovat), stejně si je sundají u společného oběda, v šatnách či "na cigárku". 
Netuším, proč se vláda nadále snaží slepě přitvrzovat v opatřeních, které nepřináší efekt a kýženou úlevu. Možná, že existují data z hygienických stanic, která ukazují na nejčastější místo nákazy - obchody a zaměstnání. Ale ruku na srdce - když se nakazíme na tané párty u kamaráda, nahlásíme všechny zúčastněné? Přiznáme se k porušení nařízení? Samozřejmě, že ne. A potom vznikají tyto dohady. Je to tak? Nebo není? 

Ačkoliv bych se hrozně rád mýlil, tak nějak tuším, že ti, co nám vládnou, zapomněli na to, jak funguje normální život. A jak funguje obyčejný čech. Tedy, abych byl přesnější, zapomněli na to v tomto ohledu. V jiném si to ale bohužel stále naplno uvědomují. A tak mám strach, co bude. Protože brzo budou volby a "omezovače a zavírače" by lidé přece nevolili... 
Závěrem se omlouvám, jestli text místy nemá hlavu a patu, ale po dlouhé době jsem někde potřeboval vypsat svou frustraci. Tak snad se text aspoň někomu bude líbit.