Sametová revoluce, severní Morava by měla slavit tak 22 listopadu

17 listopadu se na severní  Moravě nestalo vůbec nic.  Byl pátek, dělníci a technici ve fabrikách si odpracovali svou směnu, učitelé odučili svoje třídy. Večer si poslechli socialistické zprávy, povečeřeli a šli spát. Skoro nikdo na severní Moravě netušil, že ten večer spadly první kostky domina, jímž v té době socialistický stát řizený komunisty defakto byl. Já jsem v té době byl už několil let coby absolvent vysoké školy v pracovním procesu, nastoupil jsem jako projektant tehdejšího Závodu automobilů   (OZA) do Tatrovky v Kopřivnici.  (dále  TaKo )

Totalitní socialistický stát měl stále v moci v podstatě všechny formální informační kanály, tiskovou kancelář, noviny, televizi, rozhlas a tak automaticky diktoval , co všechno lidi vědět mohou a co nemusí. Co neměl v moci, byly jedině neformální informační kanály jako je osobní styk , telefonáty známým, dokumenty psané ručně nebo na psacích strojích a podobně.
První zprávy o tom ,co se stalo v Praze se tak na severní Moravu nejspíš dostaly se studenty, kteří na víkend odjeli z Prahy domů.  Případně poslechem rozhlasové stanice Svobodná Evropa, která neformální kanály musela využívat. Jenže kdo tehdy na severní Moravě poslouchal Svobodnou Evropu kromě nějaké desítky ostravských disidentů a možná tak nějakých pár stovek "ilegálních disidentů"?  Neboli těch odpůrců režimu, co to režimu nedávali najevo?
V pondělí 20 listopadu byl na severní Moravě pořád ještě klid. Lidi stále ještě normálně pracovali, ale kostičky domina už padaly.
První zprávy jsem četl v úterý v tuším Mladé Frontě. Tam byla, co si pamatuji, taková malá nenápadná zprávička o pár řádcích, že 17 listopadu byli pořádkovými oddíly SNB surově zbiti studenti, kteří demonstrovali ke dni studentstva a k tomu pár vět omáčky. Vzal jsem to jako fakt, kontakty na své vysoké škole v Pardubicích už jsem několik let neměl a kvůli svému pracovnímu vytížení jsem tehdy ani nepovažoval za podstatné o tom někde další informace shánět.
Shodou okolností jsme v to úterý v kterési restauraci v Kopřivnici  měli po práci takovou malou firemní oslavu něčích narozenin nebo něčeho takového. Já jsem v té době byl na komunisty hodně nabroušený a to z pracovních důvodů.
A tady musím krátce odbočit z tématu.
Tatra Kopřivnice totiž za socialismu nebyla řízena svými řediteli a generálními řediteli neboli svým oficiálním managementem. Veškerá ekonomika , podniky,   zemědělská a jiná družstva byla tehdy řízena z stranických sekretariátů. Podniky místního významu okresními a velké podniky a k tomu ještě s vojenskou výrobou, jako byla kopřivnická Tatrovka , byly řízeny krajskými sekretariáty KSČ. Ale to jsem jsem se dozvěděl o hodně později po roce 1989.  
Pravděpodobně si tehdy  soudruzi představovali, že bývalí dílenští soustružníci a metaři nabytím rudé knížky a absolvováním VUMLU získají zázračné ekonomické znalosti mnohem kvalifkovanější než kdy může mít management tehdejších socialistických podniků.
Takže někdy ke konci roku 1986 si soudruzi z krajského výboru KSČ v Ostravě sedli a usnesli se, že naše výrobky jsou technicky zastaralé a že se to nelepší.  A přikázali do Tatrovky, že aby se to zlepšilo, má Tatra Kopřivnice vytvořit nový útvar, takzvaný "Technologický výzkumný ústav" o velikosti asi 500 zaměstnanců. Který má bádat a svými výsledky tu technickoui zastaralost tehdejších výrobků Tatrovky vyřešit.
Oddělení projekce povrchové úpravy OZA TaKo, do kterého jsem coby čerstvý absolvent přišel v září 1986 , bylo původně tříčlenné . Ovšem nějaký měsíc předtím musel být jeden jeho pracovník odejit pro nezvládnutý alkoholismus , takže po mém příchodu tam byl vedoucí projekcí povrchových úprav, jeden specialista na galvanovnu a potom dva čerství vysokoškolští absolventi,  kolegyně tuším absolventka Báňské VŠ v Ostravě a já z Pardubic.
Rozhodnutí soudruhů se projevilo v dubnu příštího roku, ostatní pracovníci našeho oddělení byli ze dne na den převedeni do toho nově zřízeného výzkumného ústavu a já jsem na projekci povrchových úprav Odštěpného Závodu Automobilů zůstal jako jediný.  A bylo tam skutečně spousty projektantnské práce a to ze dvou důvodů.
O pár let předtím, v letech nějak 1978 - 82 investovala tehdejší RVHP v rámci takzvaného Rozvojového záměru do Kopřivnické Tatrovky částku okolo 8 miliard tehdejších Kčs. Z toho většinu spolykala v podstatě úplně nová fabrika pro výrobu náklaďáků s novou lakovnou a galvanovnou , kde i po několika letech byla stále potřeba všelijak upravovat stroje, lakovací linky, i stavbu dílen, pro neustále se zpřísňující hygienické a ekologické předpisy přidávat nebo upravovat odsávání nebo zařízení neutralizačních stanic atd. Za druhé ta částka byla  obrovská, ale na jedny provozy byla doslova vyplýtvána, zatímco jinde už třeba nezbylo. I nadále se lakovalo třeba na lince, která byla postavena ještě za Hitlera  a lakovaly se tam první Tatry111, které Tatrovka v Kopřivnici tehdy pro Hitlera vyvinula. ( Dneska je v tom objektu třeba kopřivnická STK ) Nebo se lakovalo na linkách postavených  po válce pro výrobu osobních Tater 603, které byly převedením výroby osobních aut do Příbora uvolněny pro výrobu náklaďáků.  Ty staré linky dávno s nulovou zůstatkovou hodnotou bylo třeba udržovat v rozumném a aktuálním technickém stavu. Zbourat je a prostě postavit nové by byla investice a tu  by "soudruzi   mimo Tatrovku" nedovolili. Jediná možnost tak byla postupně rekonstruovat  kus po kusu a za provozu nákladem miliónů  z provozních prostředku Tatrovky.  Neboli  pracné, zdlouhavé a dosaženými parametry podstatně horší.
Úkoly jsem tehdy dělil na tři hromady. Ty, které bylo třeba okamžitě udělat, jinak by z toho byl velký pr...r. Potom ty, které bylo třeba začít dělat a udělat "zítra nebo nejpozději pozítří", jinak by z toho byl velký pr...r . A nakonec ty úkoly, které bylo třeba začít dělat, co nejdřív  až na ně zbude trochu času, protože jinak by z toho byl velký pr...r.
I s přesčasy a občasnými akcemi v sobotu jsem s odřenýma ušima zvládal dělat tak sotva úkoly z první skupiny, ostatní se prostě muselo řešit nějak jinak nebo se nějak,hůře nebo špatně, vyřešilo "samo".
Třetí rok, v roce 1989 , už jsem toho začínal mít dost a začal jsem i otvírat ústa třeba na pracovních schůzích technického úseku a tak dále, ale k ničemu to nevedlo.  
Nadřízený mého šéfa, technický náměstek OZA, byl vzděláním a praxí metalurg. Na tuto pozici, která vyžadovala strojní nebo elektrotechnické a podobné vzdělání byl ze slévárny Tatrovky dosazen proto,  protože ve slévárně byl z jakýchsi důvodů pro místní komunisty nevhodný. Očekávalo se, že na pozici, na kterou nemá kvalifikaci, bude dělat chyby a bude tak záminka k jeho legálnímu sesazení a "uklizení" kdovíkde . Ale on si to uvědomil a tak nikdy sám od sebe nic nerozhodoval a nepřikazoval, všechno musel mít na papíru zdůvodněné a pojištěné od svých podřízených nebo jinak nejméně dvakrát. Třeba od mého šéfa vedoucího projekce, pokud se jednalo o technické věci. Nějaká stížnost na to, co nařídili soudruzi kdesi "nahoře" na výboru v Ostravě tak nepřicházela v úvahu.
Ale to jsem se dozvěděl taky až nějaký čas po sametu.
Takže zpátky, jsme na firemním  večírku, k večeru v úterý 21 listopadu 1989 a kdosi tak nadhodil ty studenty, jak coby mladí frackové, co chtějí nějaké nesmysly místo toho ,aby v poklidu studovali a dělali to, co mají. A že právem proto dostali na budku.  A já jsem tehdy řekl svému šéfovi zhruba asi toto:
Teď od vás ti studenti dostali výprask, ale za 5, za 10 let, až se ti studenti dostanou do vedoucích pozic a oni se tam dostanou, tak oni naopak zatočí s vámi!
No, spletl jsem se.
Cestou z oslavy jsem se stavil ještě na jedno v místní hospodě Horačka a tam ke mně přisedl známý. Právě někde zhlédl to video o tom zásahu na Národní třídě a byl vrcholně naštvaný. že je tam mlátili jako žito a že jim to nemůže projít.  Doma jsem ještě stihl zhlédnout pozdní večerní či noční zprávy v televizi a to video "Mlátiček  z Národní" tam bylo taky. Kostky toho domina padaly dál a dál.
Přes noc nebo snad do dvou dnů se všude  na každé trochu volné ploše objevily plakáty. Proti komunistům, na podporu Občanského Fóra atd. I když byl tehdy listopad, jako by se tehdy najednou objevil svěží jarní vzduch.....
No a další týden v pondělí, aspoň podle popisů, protože datum si už nepamatuji, proběhla okolo poledne hodinová generální stávka.  bylo na tu dobu teplo, svítilo sluníčko, aspoń tak si to pamatuji. V Tatrovce se sešli lidi na volném prostoru mezi halami, objevil se už místní výbor Občanského Fóra, udělalo se pódium, určití lidi vystoupili s projevy..... A to už bylo jasné, že změna už je hotová, že už to nejde vrátit zpátky žádnou silou a za žádnou cenu, že jedni nahoře budou muset z těch fleků pryč že se to tam provětrá a že druzí potom půjdou nahoru místo nich....
Zbývalo už jen pár posledních stojících kostek toho domina nazvaného později  Sametová Revoluce.