Soudy můžeme s klidem zrušit. Nejsou zapotřebí, vše mohou vyřešit výzvy umělců nebo "lidové soudy" diskutérů.
Zdroj: lidovky.cz
Před pár týdny jsem se na blogu zabýval rychlým odsouzením Dary Rolins ze strany internetových diskutérů (viz článek) v případě její dopravní nehody. Uplynulo pár týdnů a opět se objevila podobná kauza, tentokrát jde o spor mezi dvěma zpěvačkami bývalé skupiny Golden Kids.
Vše se točí kolem nedodržení ústní dohody a zrušení turné obnovených Golden Kids. Do této kauzy stejně jako prakticky celý národ nevidím a myslím, že jen obě zúčastněné strany sporu vědí, co a jak přesně proběhlo, co bylo dohodnuto a co bylo porušeno.
Žijeme v demokratickém státě a máme nezávislé soudy a soudce. V tomto státě, cítí-li se někdo být poškozen, je možno žalovat u soudu kohokoli. Záleží na tom, zda se u soudu podaří prokázat, že žalující straně vznikla škoda, ať už majetková či jiná. Zároveň je právem poškozené strany požadovat odškodnění.
Je naprosto nepřípustné, aby do soudního sporu kdokoli zasahoval, aniž by byl soudem vyzván například ke svědectví. Výzva osobností Heleně Vondráčkové těsně před projednáváním odvolacího soudu je právě takovým nemístným zasahováním a možná je i vedeno snahou ovlivnit rozhodování soudu.
Podle této výzvy by měla Helena Vondráčková upustit od soudního sporu, je argumentováno tím, že zatímco teta Helena celých 45 let mohla vystupovat, tak paní Marta měla zákaz činnosti a dokonce je naznačováno, že si vítězstvím ve sporu paní Vondráčková chce zajistit přízeň lidí.
Chce se mi napsat, pláčí dobře, ale na špatném hrobě. Co má společného fakt, že zatímco paní Vondráčková veřejně zpívala a paní Kubišová zpívat veřejně nesměla se současným soudním sporem? Má snad pro obě zpěvačky tato minulost znamenat, že se ta, která byla v nemilosti komunistického režimu, může dnes těšit výhody nedotknutelnosti, ať se dopustí čehokoli? Má být kvůli minulosti pardonováno nekorektní jednání? Anebo si snad chtějí umělci zajistit si dopředu precedens, že se dohody nemusí dodržovat?
Zřejme vše není tak, jak se převážně umělci ve svém otevřeném dopise paní Vondráčkové snaží nastínit. K tomu stačí citace z odpovědi Heleny Vondráčkové: "...citací soudce Městského soudu v Praze. Na adresu paní Kubišové uvedl : " Stačila elementární míra lidské slušnosti ze strany paní Kubišové a k soudu vůbec nemuselo dojít"."
Někteří ze signatářů výzvy vystupovali ve sporu dvou zpěvaček jako svědci u soudu, a tak lze souhlasit s Helenou Vondráčkovou, že jde o pokus o ovlivnění soudního rozhodnutí. Mnozí umělci a osobnosti zjevně výzvu podepsali, aniž by vůbec tušili, oč vlastně v tomto sporu běží. Tak nějak mi to připomíná dopis Pragováků nebo výzvy dělnictva k trestu smrti pro Miladu Horákovou.
Jako krásný příklad nevědomosti lze uvést slova Vladimíra Mišíka: "Přiznávám taky, že jsem to podepsal, protože je mi Marta Kubišová sympatická, což o Vondráčkové říct nemůžu." Skvělé. Z toho by se měl soud poučit a vynést to jediné správné rozhodnutí, protože Mišíkovi je Kubišová sympatická a Vondráčková ne.
Jak by asi bylo Zlatě Adamovské, kdyby se objevila výzva umělců žádající ji, aby se po provalené nevěře a nemanželském dítěti nerozváděla s Radkem Johnem? Má snad soud podle expremiéra Fishera rozhodovat tak, že Kubišová za minulého režimu trpěla a proto je nyní beztrestná?
Otázka neleží, zda je jedna zpěvačka sympatičtější než druhá a dokonce ani zda jedna z nich byla v minulosti perzekvována a druhá se vezla na vlně popularity. Je zde obchodní spor v současnosti a rozřešit jej je v plné pravomoci soudu, který musí zajímat jen zda došlo k činu poškozujícímu žalující stranu.
Možná bychom měl podle signatářů výzvy soudy zrušit a vše rozhodovat jen podle věřejného mínění či snad jen mínění těchto vyvolených. Pokud bychom rozhodovali bez soudů, pak by například Dara Rolins byla veřejně ukamenována bez ohledu na to, že pravděpodobným viníkem nehody byl mopedista, který v zatáčce vjel do protisměru, vrah Kajínek by běhal po svobodě a mnozí z těch vyvolených by byli naprosto nedoktnutelní. Zkrátka bylo by to takové pravdoláskovní.
