Václav Havel byl bezesporu jednou z nejvýznamnějších postav posledních 35 let, ale nezapomínejme, že to byl také jen člověk.
Inzerát v Rudém právutotalita.cz
Jako každá významná osobnost měl své příznivce i odpůrce. Žádná osobnost nepůsobí na všechny jen kladně nebo záporně. Sám s oblibou říkal, že jeho působení zhodnotí až historie a vcelku měl pravdu. I ta nejkladnější postava má své stinné stránky a může se zmýlit.
Václav Havel byl především pro Západ symbol boje proti komunismu. Tuto roli by určitě dokázal zastat kdokoli, kdo s komunistickým režimem nesouhlasil, ale Západ si za tento symbol zvolil právě Václava Havla. Stal se známým po celé Západní Evropě, ale u nás byla situace trochu jiná.
Komunisty filtrované zprávy sice hovořily o jakémsi Havlovi, který je protistátním živlem a zaprodancem Západu, ale jeho podobu až na chartisty a jeho okolí de facto nikdo neznal. Určitě se nyní vyrojí spousta lidí, kteří budou tvrdit, že ho znali, a to už dávno, ale realita byla taková, že mimo chartisty by jej poznal skutečně jen málokdo.
Disidentům se podařil, právě proto, že Havlovu podobu téměř nikdo neznal, husarský kousek, když do Rudého práva umístili inzerát s přáním k narozeninám. Když navíc použili jako jméno postavu z Havlovy hry, nikoho z neznalých ani nenapadlo, že jde právě o Václava Havla.
Vůbec nechci snižovat jeho zásluhu o pád komunismu a snahu o vylepšení morálky a dodržování lidských práv. To nikdo Václavu Havlovi upřít nemůže. Žil tak trochu ve svém vlastním světě a myslel si, že pokud je slušný on, dokáže ostatní svými dopisy přemluvit k tomu, aby byli slušní také.
Naivita hodná Forresta Gumpa, který také nikdy neudělal nic zlého a vše kolem něj procházelo tak, jako by byl pouhý divák a on užaslýma očima jen vše pozoroval. V tu dobu, kdy celý národ v listopadu hltal každé jeho slovo, byli lidé ochotni jít za ním třeba na konec světa a zase zpátky.
Václav Havel byl člověk z masa a kostí, žádý neomylný polobůh, a tak stejně jako každý jiný smrtelník, i on chyboval. Jeho největší chybou bylo, že se významně podílel na tom, že jsme se doposud nevypořádali s komunistickou totalitou.
Heslo "nejsme jako oni" je sice lidumilné, ale samo o sobě nedokáže změnit ty, kteří celý národ tyranizovali. Další přehmat nastal při velké amnestii, kdy se na svobodu dostalo velké množství lidí, kteří si to vlastně ani nezasloužili a kteří se poměrně rychle zase vraceli tam, odkud byli propuštěni.
Václavu Havlovi jsem vše věřil až zhruba do roku 1994. Tehdy začal politikařit. Slíbil dovést národ ke svobodným volbám a odejít, ale prezidentská funkce mu zřejmě přirostla k srdci. Někteří jeho blízcí spolupracovníci, kteří mu obětovali veškerý svůj čas a dýchali pro něj, byli doslova vyhozeni bez důvodu.
Vzájemná animozita s Václavem Klausem vedla k "Rudolfinskému projevu", kdy Václav Havel zkritizoval Klausovu vládu de facto za to, že byla vládou politickou a hodil tehdejšího premiéra přes palubu. To nebývá obvyklé, ale nikdo z nás nebyl přímým svědkem toho, co se mezi oběma Václavy stalo.
Václav Havel udělal ještě několik chyb, z nichž jako největší se jeví fakt, že ač kázal morálku všem, sám podváděl svou první ženu a druhou si vzal před uplynutím roku od úmrtí první. Druhá velmi vážná chyba nastala v době povodní, kdy místo toho, aby se urychleně vrátil do vodním živlem sužované vlasti, zůstal ještě tři dny ve slunném Portugalsku.
Václav Havel byl člověk z masa a kostí. Chybující člověk. Stejně jako dělá chyby každý. Nyní po jeho smrti se snad v rámci hesla "o mrtvých jen dobře" úmyslně zapomíná na jeho chyby. Všichni ho milovali, pro všechny byl pan úžasný, média se předhání, kde se rychleji a hloub vecpe do chladnoucího rekta.
Domnívám se, že po většinu života byl skromným člověkem a takováto adorace a glorifikování by mu bylo proti srsti. Téměř ve stejný čas zemřel severokorejský diktátor Kim Čong-Il a když vidím zprávy o slzách a hlasitém nářku včetně glorifikace mrtvého, připadá mi, že by klidně stačilo zaměnit jméno a místo a máme totéž.
S mnoha Havlovými názory jsem nesouhlasil, přesto si ho stále vážím a respektuji ho jako prvního pokomunistického prezidenta. Kam až může zajít zloba a nenávist svědčí webové stránky mladých komunistů (viz článek iDnes).
Prosím, neglorifikujme Václava Havla jako téměř svatého, přestaňme si hrát na severokorejská média, kdy prakticky jiné zprávy než jaký byl Havel skvělý, úžasný a ještě lepší, nedostáváme. Život nekončí s Václavem Havlem. Zubatá je totiž jediná spravedlnost na světě. Přijde si pro každého.
Za sebe jen mohu vyjádřit svou soustrast pozůstalým a Václavu Havlovi poděkovat nejen za to dobré, co vykonal, ale i za jeho chyby. Beru Václava Havla vcelku, nikoli jako poloboha, ale jako významného člověka z masa a kostí, který je omylný jako každý jiný. Pane Havle, děkuji Vám.
