Každý rok se napjatě očekává, kdo obdrží u příležitosti výročí vzniku Československé republiky státní vyznamenání. Následně se vášnivě diskutuje, zda si to ten který oceněný zasloužil.
Zdroj: ateo.cz
Nejinak je tomu i dnes. Včera byl kromě dalších vyznamenaných oceněn medailí za zásluhy i náš Božský Kája, zpěvák, který má doma celé hejno Zlatých slavíků a který nás provází svým zpěvem bezmála padesát let.
Můžeme na Gotta nadávat, můžeme jej obdivovat, může se nám líbit i nelíbit. Každému podle jeho gusta. Oprostěme se od těchto osobních sympatií či antipatií a pokusme se pohlédnout trochu na Karla Gotta nezaujatě.
Je mu vyčítána jeho oslavná řeč režimu a protichartistický postoj. Budiž. Nicméně je na místě otázka, kolik z nás si vůbec dokáže představit, jakým způsobem k jeho proslovu došlo. Ochotně ho přivítal anebo to dostal pod hrozbou nařízeno? Pronesl svou řeč aktivně anebo ze strachu?
Pořád se díváme na různé umělce jako na své vzory, které by měy být za všech okolností čisté. Přitom u těchto hvězd šoubyznysu přehlížíme výstřelky, které bychom sami nikdy neudělali, bujaré večírky, výtržnosti nebo i drogy.
I ta sebevětší hvězda je jen člověk, populární, oblíbený, ale stále jen člověk, který je stejně omylný, stejně statečný i stejně zbabělý jako všichni ti ostatní. Marta Kubišová si zvolila postoj morálky a stálo ji to celoživotní kariéru. Byla statečná, ale za cenu toho, že nesměla provozovat činnost, která jí a nejen jí přinášela radost.
Jiní zpěváci takovou odvahu neměli a pro svou činnost obětovali kus své vlastní morálky. Kdo dnes může soudit, co bylo ve svém důsledku lepší? Hrdinný postoj s následným umlčením anebo vynucená loajalita s možností sem tam něco utrousit na adresu komunistických papalášů?
Byla to zlá doba. Příklad Marty Kubišové byl pro ostatní zpěváky populární hudby víc než odstrašující. Pokud chtěli dál zpívat, museli absolvovat i vystoupení, za něž se sami styděli. Za to ale mohli další rok vyjíždět za hranice. Kdos bez viny, hoď kamenem.
Dnes populární písničkář Nohavica si zadal s režimem víc, podepsal spolupráci s STB a refereoval o svém setkání s Karlem Krylem v Rakousku. Jistě, Nohavica nedostal státní vyznamenání, ale jeho spolupráce s STB mu byla jeho posluchači rychle odpuštěna.
Po umělecké stránce se Karlu Gottovi nedá vůbec nic vytknout. Pokud by se narodil v anglicky mluvící zemi, je z něj světová legenda, srovnatelná s Frankem Sinatrou, a to doslova. Frank Sinatra byl v podezření, že je spojen s mafií, Karel Gott byl rovněž podezřelý, že je spojen s naším podsvětím.
Dnes je zvykem řadit Karla Gotta k vykopávkám a přirovnávat jej k zombiím. Ano, Karel Gott zestárl, stejn jako ostatní zpěváci. Ale každý zpěvák či zpěvačka byli osobnostmi, například nedávno zesnulý Waldemar Matuška, či jen o trochu dřív Karel Hála. Osobností je i rovněž vyznamenaná Eva Pilarová. Z dnešních zpěváků na vrcholu je takovou osobností Lucie Bílá nebo Petr Muk.
Zbytek? Malé hvězdičky, které se snaží zaujmout spíše bulvárními zprávami než svým pěveckým výkonem a pak nastupuje nevýrazná šeď umělých hvězd, které zazáří na jedné dvou písních a zase zhasnou. Současná konzumní doba nepřeje vývoji osobností na pěveckém poli. Současným zpěvákůům chybí to hlavní. Pokora před posluchači a ochota začínat pěkně od píky a propracovat se na vrchol svým uměním.
Karla Gotta můžeme považovat za přestárlého zpěváka, který je pro dnešní mládež už směšný nebo dokonce otravný. To byl svého času i Frank Sinatra. Přesto bychom si měli Karla Gotta vážit, protože jen málokdo ve svém životě dokáže to samé, co on. Udržet se na vrcholu takovou řádku let a stále odvádět profesionální výkon.
Karel Gott za téměř půlstoletí nazpíval snad tisíce písní, mnohé z nich jsou dodnes považovány za jedny z nejlepších. Vždy vystupoval profesionálně a dokázal si získat publikum ať u nás nebo v Německu. Za svou profesi se vůbec nemusí stydět a za ní mu vyznamenání patří právem.
