Dnes si připomínáme pro náš stát smutné výročí. Před 46 lety nám poskytl tehdejší Sovětský svaz včetně podřízených satelitních států "internacionální pomoc" ve formě vpádu vojsk.
Česká televize
V roce 1968 to znamenalo konec reformních nadějí. Pravdou je, že tehdy se jednalo o souboj dvou křídel komunistické strany o moc a z dlouhodobého hlediska by k cestě k demokracii západního typu stejně s velkou pravděpodobností nedošlo, maximálně bychom zde měli demokracii čínského typu, tedy jistou formu komunistického kapitalismu.
Půl milionu pomocníků obsadilo náš stát. Satelitní státy poměrně rychle svá vojska stáhly, ale Rudá armáda se zde "dočasně" usadila na dalších více než dvacet let. Za tuto dobu došlo k mnoha úmrtím ať už v prvních dnech okupace, či následně v dobách normalizace a později v době postupného úpadku socialistického bloku.
Mnozí vojáci absolutně netušili kde vlastně jsou, jenom věděli, že jdou bojovat proti kontrarevoluci. Sovětské vedení potřebovalo pro svůj záměr krytí, a tak vznikl "zvací dopis". Několik vlastizrádců požádalo Kreml o pomoc všemi dostupnými prostředky.
Za téměř padesát let se skoro nic nezměnilo, snad jen forma. V Kremlu se vystřídalo pár vládců, z nichž demokratickými se dali nazvat jen Gorbačov a Jelcin. Současný kremelský vůdce Vladimir Putin se těžko dá nazvat demokratickým vládcem. Bývalý agent KGB je autokrat s diktátorskými sklony a je posedlý imperiální myšlenkou na obnovu Sovětského svazu, jehož rozpad považuje za největší tragédií 20. století. Jeho plán na restauraci ruského impéria se dá shrnout do symbolu CCCP 2.0.
Kremlu vládne už čtvrté období, protože v době, kdy nejvyšší post zastával nynější premiér Medveděv byli naprosto jasné, kdo ve skutečnosti vládne. V roce 2008 se po čtyřiceti letech téměř opakoval československý scénář na území Gruzie.
Rusko začalo hromadně rozdávat pasy v oblastech se separatistickými sklony. Mezi Gruzií a oblastmi docházelo e střetům. Do obou oblastí přišla ruská armáda, aby tam zajišťovala klid. Gruzie se rozhodla udržet sú celistvost ozbrojeným zásahem a během pár dní se ruské tanky proháněly pár kilometrů od hlavního města Gruzie.
Obě oblasti se od Gruzie odtrhly a připojily se k Rusku. Sliby Kremlu o pomoci se vypařily jako pára nad hrncem a dnes jsou na tom obyvatelé obou oblastí hůře než před vyhlášením nezávislosti. Ruská armáda vstoupila na území Gruzie začátkem srpna 2008. Přenesme se do současnosti a více na západ.
Píše se rok 2014 a Ukrajina se zmítá v boji. Nejprve došlo k vnitrostátnímu střetu mezi obyvateli Kyjeva a režimem proruského prezidenta Janukovyče. Faktem je, že původně nenásilné protesty po půl roce přerostly do krvavého střetu. Obě strany měly mrtvé a zraněné. Dodnes se neví, kdo na Majdanu zabíjel odstřelovacími zbraněmi ze střech domů, ačkoliv stopy ukazují na stranu exprezidenta Janukovyče.
To, co následovalo na Krymu pak nemá obbdoby. Celé území obsadili neoznačení vojáci, kteří se vozili v armádních vozech s poznávací značkou Ruska. Kreml popřel, že by se na Krymu pohybovali ruští vojáci mimo základnu v Sevastopolu. Následně pak Putin vyznamenal vojáky, kteří zasahovali na Krymu. Domobrana tak získala nový význam.
Píše se znovu srpen a ukrajinské ozbrojené síly bojují na východě proti separatistům, jejichž velení ještě před pár dny bylo v rukou ruských občanů. "Ministr obrany" Girkin - Strelkov byl podle tvrzení separatistů na nátlak Moskvy odstaven, jinak by z Ruska nepřišly posily o síle tisícovky mužů a více než 120 obrněnců.
Ukrajinská strana mluví o tom, k vyzbrojování separatistů a jejich "zásobování" čerstvou sílou se děje od začátku konfliktu. Novináři agentury Reuters byli přímými svědky toho, jak z Ruska ba Ukrajinu proudí vojenská technika. Doba pokročila a přímá agrese se už nenosí, tak se to dělá skrytě. Na Krymu, stejně jako na východě Ukrajiny. Je znovu srpen a Ukrajina zažívá "internacionální pomoc".
U nás jsme povinně slavili Měsíc československo-sovětského přátelství. Kdy začnou v Rusku slavit Měsíc internacionální pomoci? Tradic už mají vcelku dost.
