Spartě docházejí kapitáni

Rád sleduji fotbal a fandím každému českému týmu v pohárech stejně jako reprezentaci. Nejsem nějak zaslepený fanda a zcela určitě dokážu ocenit výkon soupeře mého oblíbeného klubu a ten "svůj" klub pořádně zkritizovat. Pondělní derby mě tedy zajímalo spíše z důvodu fotbalové podívané, než že bych jednomu z obou účastníků fandil.

Když se začervenáMichal Sváček, MAFA

Sparta má jedny z nejhorších fanoušků. Svým způsobem není divu. Různí frustrovaní mladíci se rádi ztotožní s někým, kdo takřka nemá konkurenci, protože odlesk úspěchu padá i na ně. Takovým lidem jde jen o výsledek. Nejde jim o hru jako takovou, protože ta je vlastně ani nezajímá. Důležitý je pocit vítězství, který ve svém běžném životě prakticky nezažívají.

Fanoušci dokáží hodně ovlivnit hráče na hřišti. Mohou hráče znechutit, stejně jako vyhecovat, a to jak v dobrém, tak špatném slova smyslu. Hráč na hřišti je pod tlakem. Týmu se nedaří, prohrává, jemu samotnému hra nejde tak, jak by si představoval, do toho fanoušci řvou jako o život "sejmi ho". Dostaví se malá křivda, soupeř ho obehraje tak, že ho zesměšní nebo ho při souboji fauluje a zasáhne citlivé místo.

Přichází zkrat a hráč podlehne tlaku a brutálně zasáhne. Nahromaděný vztek tak exploduje v krátkém záblesku ztráty sebekontroly. Na fotbal chodím ještě delší dobu, ale vnímám ho se všemi okolnostmi něco okolo třiceti let. Takových zkratů jsem viděl mnoho. Brankář udeří pěstí do hlavy protihráče ležícího na zádech, hráč zasáhne soupeře tzv. hlavičkou (ještě dávno před Zizou), či dokonce "sestřelí" hráče absolutně bez míče.

Mezi fotbalisty naleznete jen málo vzdělaných lidí. Povětšinou jde o lidi jednoduché až primitivní, jejichž jediným umem je kopání do míče. Je-li takový člověk fanoušky milován a poovažován za hvězdu a celebritu, o to hůř snáší, že se mu nedostává úspěchu, na který byl zvyklý. Poslední dobou se sparťanští hráči stávají čím dál tím víc frustrovanější, agresívnější a možná by se dalo říct, že se i chovají primitivněji.

Všechno načal Pavel Horváth svým hajlováním. Bránil se, že prý šlo o uklidňující gesto k fanouškům, ale jako omluva je to hodně primitivní lež (svou inteligenci předvedl i před lety, kdy si na oslavu gólu stáhl trenky). Fanoušci se uklidňují úplně jiným gestem. Za tuto primitivní hloupost zaplatil 150 tisíc do klubové pokladny. Spartě se nedaří. Nepostoupila do Ligy mistrů, zatímco jejich odvěký rival ano.

Teplické vystoupení bylo smutnou ukázkou toho, jak jsou hráči frustrovaní a nedokáží unést prohru, byť k ní přispěje i rozhodčí. Řádění kapitána Řepky a Abrahama bylo potrestáno zákazem startu, ale trest zejména pro Řepku je malý. Sparta se trápí dál a s velkými obtížemi postupuje přes průměrného soupeře alespoň do poháru UEFA. Slavia svého prvního soupeře v Lize mistrů porazila. Další sparťanská křivda.

Přichází derby, které je vždy vyhecované. Slavia jde brzy do vedení a Spartě se nedaří vyrovnat. Blíží se konec poločasu a frustrovaný kapitán Horváth oplácí běžný faul způsobem, z kterého běží mráz po zádech. Po zásluze jde pod sprchy. Sparta se nezmůže na vyrovnání a v závěru dostává ránu z milosti.

Vedení klubu Pavlu Horváthovi uděluje tří set tisícovou pokutu a zákaz kapitánství. Disciplinárka bude jednat o výši trestu. Čím to je, že vrcholoví fotbalisté, kteří se ve své kariéře určitě setkali s množstvím vypjatých situací, najednou nedokážou ovládnout své chování? Nedokážou se snad vyrovnat s tím, že nejsou takovými hvězdami, za jaké se považují a že se z nich soupeř "neposadí na zadek"? Nemůžou se snad srovnat s tím, že existují i jiné kluby, kterým se začalo dařit a Sparta už nemá tak výsadní postavení jako dřív?

Vedení Sparty by mělo poslat své hráče k psychologovi. Rovněž by se mělo zamyslet nad tím, jaké fanoušky vlastně chce. Zda takové, které svůj tým poženou za vítězstvím neúnavným fanděním, jako se to děje u obrozených klokanů, nebo takové, kteří vybíjejí svou zlost třeba i inzultací rozhodčího, jak to bylo zase u klokanů před krachem klubu.

Hráči jsou vizitkou přístupu klubu a nálady v něm. Je-li v týmu pohoda, pak hráč snese větší psychický tlak a snadněji se vyrovná s neúspěchem. Pokud je ale kabina rozhádaná, tým rozklížen neúspěchy a do toho vedení podporuje fanoušky házející na protihráče kelímky s pivem, ničemu dobrému to neposlouží.

Kapitánská páska se zdá být ve Spartě rizikovou součástí hráčského vybavení a hráč, který si ji nasadí, ocitá se v přímém ohrožení finanční pokuty a disciplinárního řízení po vyloučení. Půjde-li to takhle dál, pak za chvíli nebude ve Spartě nikoho, kdo by si mohl pásku nasadit.

Mé nejčtenější články za posledních 14 dní:

1. MHD jiným pohledem
2. Jiří Paroubku, jste trapný!
3. Chleba lacinější nebude
4. Standův problém
5. Kdo z vás to má?

Všechny mé články naleznete zde.