Včera přijal Nejvyšší soud České republiky ustanovení, podle něhož je usmrcení lupiče vždy vraždou nebo pokusem o ní. Dnes se v "upřesnění informací" pokusil soud napravit svou botu.
Zdroj: nova.cz
Abych předešel dalším nejapným osočení, že nerozlišuji mezi zlodějem a lupičem, předem říkám, že jde o jedno a totéž, jde o synonymum podle Pravidel českého jazyka.
Nejvyšší soud ve svém včerejším stanovisku, které je závazné pro všechny soudy rozhodl, že pokud usmrtíte pachatele běžné, méně závažné krádeže, nemůže jít o zabití, ale vždy jde o vraždu nebo pokus o ní. Ve zdůvodnění se píše, že zabití se lze dopustit pouze ve stavu silného rozrušení.
Soud zároveň a priori stanovil, že krádež vašeho majetku zásadně není podnětem k takovému rozrušení, byť by ke krádežím docházelo opakovaně. Jak mohou soudci Nejvyššího soudu takhle šmahem stanovit, že vás krádež vašeho majetku nemůže silně rozrušit?
Kde berou tu jistotu? Nachytáte-li doma v bytě lupiče, pak byste se ho pravděpodobně měli zeptat, zda jen běžně krade a v klidu odejde anebo vás napadne. Protože jedině pak po přímé hrozbě byste mohli v sebeobraně použít legálně drženou zbraň, ale jen tak, aby vaše sebeobrana nebyla nepřiměřená.
Dnes se Nejvyšší soud pokusil své včerejší ustanovení opravit "upřesněním informací". Soudci pochopitelně nemohou přiznat, že udělali botu a jejich včerejší stanovisko znamenalo okamžité zvýhodnění pachatelů trestných činů vůči lidem, kteří brání svůj majetek.
A tak své upřesnění soud uvedl slovy "Vzhledem k nepřesným informacím v některých sdělovacích prostředcích...". Omyl. Informace byly naprosto přesné, pouze soud vytvořil jednoduše paskvil. V dnešní opravě je řečeno, že se jedná o stanovisko k podobným případům, jako v Ivančicích, kdy se okradený majitel snažil zastavit lupiče střelbou na auto, kterým chtěli ujet i s lupem.
Proč tedy ale den předem vydal soud stanovisko, které ještě navíc bylo potvrzeno slovy do kamery (viz včerejší zpravodajství televizních stanic), že jde o vraždu nebo pokus o ní vždy? Chyba? Šlendrián? Nedopatření? V každém případě musí Nejvyšší soud, který zároveň svým rozhodnutím dává příkaz všem soudům, jak mají rozhodnout, pracovat bezchybně.
Napadá mne, jak by asi bylo postupováno, kdyby dnes v době, kdy ještě oprava nespatřila světlo světa byl na základě stanoviska Nejvyššího soudu někdo odsouzen. Jistě, existují opravné prostředky, odvolání, dovolání a podobně. Ale odškodnil by Nejvyšší soud člověka, který by musel strávit ve vězení pár dnů nebo týdnů, ač měl být shledán nevinným?
Na to, že soudy vydávají paskvily jsem si už dávno zvykl. Že soudy napíší špatně jméno, datum narození, bydliště, že popíší průběh soudního jednání zcela opačně, než jak probíhalo, že vkládají účastníkům sporu opačná slova, je, bohužel, běžnou praxí.
Postupuje-li takto šlendriánsky Nejvyšší soud, lze to nazvat jedině katastrofou. Obrátí-li o téměř 180°, svědčí to o nekvalitní práci. Na druhou stranu je dobře, že tlak veřejnosti dokázal donutit Nejvyšší soud ke změně nesmyslného stanoviska.
Za nekvalitní práci by měl být někdo potrestán. To je alespoň normální postup. Jenže soudci jsou nad zákony, jak nám velce často dokazují. Sami si stanovují své platy, nově i důchody, když udělají chybu, třeba i zásadní, tak to vždy nějak zahrají do autu a jeden druhého održí. Skoro by se to dalo nazvat soudcovskou mafií.
Faktem zůstává, že oběti lupičů a zločinců jsou brány na hůl a zločinci se tomu jen smějí. Domnívám se, že by měli zákonodárci posílit práva obětí lupičů. Pokud by lupiči věděli, že mohou mít smrtelný "pracovní úraz", domnívám se, že by to vedlo ke snížení trestné činnosti. I když, kdo ví?
