Před čtrnácti dny jsem se poprvé dotkl otázky interrupcí a snahou v drtivém počtu případu mužů interrupce zakázat. Nyní se k tomuto tématu vracím s podtextem "je interrupce vražda?".
Vývoj lidského ploduZdroj: healthofchildren.com
Nutno na začátek podotknout, že v České republice jsou interrupce legální a provádějí se do 12. týdne těhotenství, později pouze v případě lékařského doporučení. Odpůrci potratů označují interrupci za vraždu.
Pokud se ale na věc podíváme z hlediska vývoje plodu, pak až do 26. týdne těhotenství není plod schopen přežít mimo tělo matky. Vnitřní orgány teprve dozrávají do funkčních orgánových soustav (například dýchací, trávicí, nervová).
Thruba od 27. týdne lze s velkým rizikem pozdějších komplikací a maximálním úsilí specializovaného lékařského týmu udržet předčasně narozené dítě při životě. Od 33. týdne těhotenství je šance na přežití a adaptace na podfmínky mimo tělo matky poměrně vysoká, i když stále je plod ještě nezralý.
Podívejme se ale do dvanáctého týdne, tedy nejzazší hranici, kdy se interrupce ještě provádějí. Plod nyní měří asi 5 cm a váží kolem 20g. Utvářejí se mu hlasivky a pod blánou na očích se vyvíjí duhovka. Plod se začal více pohybovat, umí zatnout dlaň v pěst, umí otvírat ústa, zívat a sát. Dozrávají chuťové buňky a začíná pracovat imunitní systém. Vyvíjejí se vlasové váčky, ze kterých později vyrostou vlasy, v případě chlapce i vousy. Lze již odhalit některé vrozené vývojové vady plodu.
Zopakujme si tedy, že jde o pěticentimetrový zárodek vážící zhruba 20 gramů, pro ilustraci zhruba váš palec u ruky. Jde v tomto stadiu vývoje plodu při interrupci o vraždu? Za vraždu bych já považoval teprve vědomé nebo nedbalostní ukončení života u již narozeného dítěte. Do narození je plod stále součástí těla matky, odkud čerpá živiny. V přehnaném slova smyslu by se dal plod označit za parazita.
Zákaz potratů, za který horují především nábožensky založení muži by vše jen zhoršil. Stačí se podívat na příklad Polska nebo Irska. V obou zemích platí zákaz interrupcí. Přesto k potratům dochází buď nelegálně nebo potratovou turistikou.
Rozhodnutí postoupit interrupci musí být pro každou ženu silně stresující. Rozhodně neznám ženu, která by interrupci brala jako antikoncepci. Pro muže je snadné rozhodovat o těhotenství, protože jím sami neprochází. Teď neberu v potaz případ z ženy předělaného a v současné době těhotného muže. Je to žena, která se musí vyrovnávat s těhotenstvím a se všemi důsledky z toho plynoucími.
Existuje velké množství situací, při kterých je žena postavena před toto těžké rozhodnutí. Některé případy jsem už znímil ve svém minulém článku. Existuje ale celá řada situací dalších. Například když si "to" chce vyzkoušet pubertální pár. Jsou sedmnáctiletý mladík a patnáctiletá slečna zralí na rodičovství? Má mít patnáctiletá dívka dítě, když je ještě sama dítětem?
Odpůrci potratů by řekli jednoznačné ano. Řekli by totéž i v případě, že by šlo o jejich dceru? Úcta k životu patří mezi základní civilizační hodnoty. Nemůžeme ale nikoho nutit, aby si kvůli přesvědčení jiného nechal vzít vlastní rozhodnutí.
Pořád je lepší podstoupit interrupci, než aby bylo nechtěnému dítěti později ubližováno především po psychické stránce. Odpůrci potratů nabízí možnost odložení dítěte po porodu. Představme si na okamžik, že by se interrupce zakázaly a kojenecké ústavy by se každoročně naplnily jen polovinou počtu dětí v současné době prováděných interrupcí. Ročně by se tak stát musel postarat o cca 12500 dětí, které by z valné většiny pokračovaly do dětských domovů. Za osmnáct let, by se tak stát musel starat o cca 200.000 bezprizorních dětí vyrůstajících bez rodin. Při plném počtu současných interrupcí by šlo o půl milionu dětí.
Jak už bylo zmíněno v úvodu, plod je schopen přežití mimo tělo matky za mimořádného úsilí lékařů a velké dávky štěstí až od 27. týdne těhotenství. Interrupce, které se provádějí do 12. týdne tedy v žádném případě nelze považovat za vraždu. To bychom potom museli samovolné potraty považovat alespoň za zabití.
Žádná žena nepodstupuje interrupci s radostí. Je to ale její rozhodnutí a žádný muž, ani ten, který ji oplodnil, do toho nemá co mluvit. Je na ženě, aby se se svým rozhodnutím vyrovnala, ale nikdo jí nemůže upírat právo toto rozhodnutí učinit.
Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz
