Ústavní soud dnes posvětil Lisabonskou smlouvu a de facto tak dal zelenou zrušení státu Česká republika postupnou ztrátou naší suverenity.
Ústavní soudZdroj: Ceské noviny
Výsledek se dal čekat. Co se ale nedalo čekat, je výsledek stanovisek soudců 15:0. Udivující je rozhodně tempo, v jakém se Pavel Rychetský dokázal vypořádat s celou Lisabonskou smlouvou. Zatímco přezkum pouhých čtyř bodů Lisabonské smlouvy zabral v loňském roce Ústavnímu soudu celých sedm měsíců, nyní bylo hotovo u celé Lisabonské smlouvy za směšných patnáct dní.
Vraťme se zhruba rok zpět. 30. listopadu 2008 byl Pavel Rychetský hostem v Otázkách Václava Moravce. Na dotaz doslova odpovídá: "...jestli myslíte praktičnost z hlediska mezinárodního postavení země a rychlostí ratifikačního procesu, pak náš postup je praktický, protože kdybychom posuzovali kompletně celých, já nevím, osm set stran textu Lisabonské smlouvy, tak bychom čekali ještě několik let na ten výsledek, protože bychom se museli i v té písemné podobě s každým bodem vypořádávat a říct: Je v souladu proto a proto a tak dále."
Jak s loňským vyjádřením předsedy Ústavního soudu koresponduje nynějších patnáct dní, nechť si každý udělá obrázek sám. Mám za to, že jedinou prací Pavla Rychetského bylo jak zdůvodnit a dojít k předem stanovenému usnesení, které mohlo být podpořeno bezprecedentní návštěvou německého velvyslance u Pavla Rychetského.
Článek 1/1 Ústavy České republiky říká: "Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana." Svrchovanost, též suverenita je právo vykonávat neomezeně moc na území státu, které náleží každému nezávislému státu. Svrchovanost znamená, že stát, kraj, obec někdy i občan rozhoduje s konečnou platností a závazně o svých záležitostech.
Náš právní řád nezná pojem "sdílená suverenita", s nímž Ústavní soud operuje. Prý budeme posíleni tím, že budeme spolurozhodovat pomocí europarlamentu. Hezké, ale to naší suverenitu spíše ještě více rozmělní a omezí, protože české hlasy v europarlamentu jsou naprosto marginální a nikdo si z nich nic nedělá.
Článek 10a/1 Ústavy České republiky říká, že "Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci." Zdůrazňuji "některé pravomoci". V případě rozhodování většinovým hlasováním v EU, které se má v průběhu pár následujících let stát základem a právo veta pouze výjimečným v několika málo případech, ale budou Bruselu předány prakticky veškeré pravomoce.
Česká republika ztrácí Lisabonskou smlouvou právo veta v 68 oblastech hlasování. Je to tedy přenos jen některých pravomocí? Lze 68 oblastí považovat jen za "některé" nebo za významný počet? Co vlastně jsou jen "některé"?
Náš stát nebude suverénní, protože nebude moci vykonávat neomezeně moc na svém území. Bude vykonávat nařízení stanovená většinovým hlasováním, se kterými třeba náš stát nebude souhlasit, ba možná mu budou i škodit a přesto budeme povinni je uskutečnit.
Prezidentu republiky s velkou pravděpodobností nezbyde nic jiného než podepsat. Je otázka, kdy k tomu dojde. Zda hned, jak by si přáli všichni eurohujeři nebo zda bude s podpisem ještě vyčkávat, dovolávaje se ratifikace české výjimky.
Naše výjimka by měla vstoupit v platnost až teprve s přístupovou smlouvou s Chorvatskem, kdy tato bude muset projít ratifikací všemi členskými státy. Očekává se, že k tomuto dojde nejdříve až za tři roky. Zcela logicky by tedy měla Lisabonská smlouva vstoupit v platnost až s tímto datem, protože jinak by naše vyjednaná výjimka byla ještě tři roky neplatná.
Jakmile vstoupí Lisabonská smlouva v platnost, můžeme začít rušit české státní instituce. Jako první by mohl přijít na řadu Ústavní soud, protože Lisabonskou smlouvou vznikne superstát, který bude nad námi a tudíž naše Ústava bude už jen cárem papíru. Nebudeme-li svrchovaní, nepotřebujeme Ústavu a Ústavní soud už nemá co na práci.
Pak můžeme zrušit obě komory českého parlamentu, protože zákony se budou vytvářet v Bruselu a budou našim zákonům nadřazeny. Naším úkolem je pouze je uvádět v běžný život a řídit se jimi. K tomu už parlament nepotřebujeme, na to bude stačit jeden úředník (protektor?).
Můžeme zrušit úřad prezidenta republiky, protože budeme mít prezidenta evropského. Ten bude zastupovat celou EU navenek a vzhledem k tomu, že naše zákony, obchody a zahraniční politika budou tvořeny v Bruselu, je osoba českého prezidenta jako reprezentanta českého státu naprosto zbytečná.
Můžeme zrušit vládu, protože bude zcela zbytečná. Jednotlivé resorty se budou řídit pouze Bruselskými nařízeními a k těm není zapotřebí české vlády, která nebude mít prakticky žádné pravomoci. Nemaje Ústavu, vládu a parlament, můžeme zrušit rovnou celou Českou republiku, protože náš stát ztratí instituce, které jej tvoří státem.
Ústavní soud sice konstatoval, že bude hlídat, abychom náhodou nepředali Bruselu příliš pravomocí a že v takovém případě zasáhne. Krásná slova, která jsou naprosto prázdnou frází a možná jen zbožným přáním nebo ještě spíše obyčejným šidítkem.
Pokud se v Bruselu rozhodne většinově o nějakém předání dalších pravomocí, nemůže tomu náš Ústavní soud nijak zabránit. Usnesení, doporučení a nařízení orgánů EU jsou pro nás závazná. Jediná šance by pak byla ve vystoupení z EU, ale tento proces vůbec není jednoduchý a náš stát by byl volný až za dva roky, přičemž po celé dva roky, by i nadále musel plnit bruselská nařízení.
Budiž, soud rozhodl, a i když se mi rozhodnutí jakkoli nelíbí, zejména kvůli tomu, že usnesení Ústavního soudu ve své podstatě učinilo ze svrchovaného státu stát vazalský, podřízený Bruselu, nelze než výrok Ústavního soudu respektovat.
