Vnitrostranické čistky známe zejména u komunistů, kdy poté, co jim došel vnější nepřítel, začali hledat nepřítele uvnitř.
ateo.cz
Nejinak tomu je i u SPOZ, fan klubu prezidenta Zemana. Je až neuvěřitelné, kolik různých figurek, aparátčíků, temných postav, apoštolů či odborníků přes nic je součástí tohoto kolotoče. Obvykle dochází k čistkám poté, co má strana zajištěnou moc a právě o ní pak bojuje několik ambiciózních jedinců následovaných svým okruhem věrných.
U prezidentské nadstrany na to jdou od lesa a provádí vnitrostranické čistky ještě před tím, než vůbec k boji o moc dojde. Tento nesourodý spolek, který je pojen snad jen touhou po získání moci a obdivem k opileckému prezidetovi, se začal navzájem požírat.
Několik Zemanových blízkých spolupracovníků má svou pozici jistou, ale i oni se musí třást, zda náhle neupadnou v nemilost vůdce. Své by o tom mohl vyprávět například Miroslav Šlouf. Muž, který se scházel s kmotrem Mrázkem, který má vazby snad na každého trochu vlivnějšího člověka, byl najednou pro Zemanovce přítěží.
Přitom to byl on, kdo de facto udělal celou předvolební prezidentskou kampaň a Miloš Zeman mu musí být za jeho odvedenou práci dost vděčný (pomíjím styl kampaně a Zemanovy lži). Sám Šlouf říká, že ještě v listopadu jej Zeman veřejně objal.
Po prezidentské volbě už byl velký vůdce na Šloufa naštván. Prý mu sebral deset procent hlasů a z milce se najednou stal odvrženec. O tom jaké panují ve SPOZ "demokratické principy" se snad už dokázalo přesvědčit dost lidí, ale zjevně se o tom neinformuje dostatečně nahlas a polopaticky, i když je mi jasné, že příznivci hradního virotika by jeho obskurní stranu apoštolů volili i v případě, že by obětovala dvě panny denně.
Nicméně je dobré se trochu pozastavit u demokratičnosti v této straně odborníků, protože SPOZ atakuje hranici vstupu do parlamentu. Málokdy ústředí stran zasahuje do kandidátek sestavovaných u nižších stupňů. Strany tohoto práva využívají zřídkakdy, protože to je projev nedůvěry vůči vlastním lidem.
Pražská SPOZ sestavila kandidátku v jejímž čele stanul právě Miroslav Šlouf. Upřímně, pan Šlouf mi je protivný, považuji ho za polovičního mafiána a vůbec m ina jeho osobě nezáleží. Nicméně, pokud si jej pražští členové SPOZ zvolili za svého lídra, pak je nutno jejich rozhodnutí respektovat.
Náhle vyvstal problém. Sám velký Miloš si Šloufa v čele kandidátky nepřál, snad proto, aby mu zase "neubíral" hlasy (osobně si myslím, že problém je spíše v kontroverznosti pana Šloufa). A tak nastal tlak na odstranění Šloufa.
Kolem toho byly hlavní mediální tanečky, jenže pak se ukázalo, že z původní pražské kandidátky nezůstal kámen na kameni. Na kandidátce je 37 osob a vedení kandidátku přepsalo tak, že z ní bylo vyhozeno a následně jinými nahrazeno celých 23 z nich. Celé dvě třetiny kandidátky tak byly změněny.
Server aktuálně.cz poměrně podrobně popisuje, jak ke změnám došlo, jak se na kandidátku dostala dvaasedmdesátiletá ilustrátorka a spisovatelka Vítězslava Klimtová, která má na kandidátce v kolonce povolání kromě jiného napsáno i "objevitelka Pohádkové země".
Paní Klimtová byla prý kontaktována "spolupracovníkem prezidenta" a po schůzce s ním kývla na zařazení na kandidátku, ale s tím, že nikam zvolena nebude. Na kandidátce se také objevili otec a syn se stejným jménem Pavel Václavík.
I zde jsou zvláštní vazby přes firmu vlastněnou otcem Václavíkem a odvolaným předsedou pražských Zemanovců Ondřejem Kropáčkem, který mu ve firmě dělá jednatele. Na volitelné místo se nově dostala Yvona Legierská, bývalá náměstkyně ministra financí Rusnoka a později náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Škromacha.
Zkrátka, ústředí SPOZ přeorává kandidátky svých členských organizací a dokonce vyhazuje a vylučuje řádně zvolené předsedy. Jak a předvším proč jsou kandidátky sestavovány tak, jak jsou, by byla otázka na hlavního apoštola Štengla, ale ten k této situaci jen na stranickém webu napsal, že "za půtkami kolem kandidátek stojí především osobní ambice neuspokojených členů a jejich nevhodné projevy, které nás pochopitelně poškodily. Mohu vás ujistit, že všechny kroky předsednictva SPOZ směřovaly a směřují k úspěchu v nadcházejících volbách."
Kandidátky jsou sestavovány zjevně ústředím, možná dokonce na přání čestného a přísně nadstranického exsoudruha předsedy Zemana. O demokracii si tato strana, ve skutečnosti jen spolek kariéristů a řiťolezců může jen nechat zdát.
Na druhou stranu alespoň máme možnost vidět, jaký je Miloš Zeman ve skutečnosti demokrat, protože pochybuji, že by o těchto praktikách nevěděl. Spíše on sám je jejich strůjcem. Jeho "odbornická" vláda jmenovaná navzdory politickým stranám je názornou ukázkou, že má daleko blíže k autoritářskému systému než k parlamentní demokracii.
Smutné je, že Ústava mu takové chování dovoluje. Dlouhá léta se nadávalo na Klause, nicméně právě Václav Klaus si nikdy, stejně jako jeho předchůdce, nedovolil takový buranský přístup, takové uzurpování moci do vlastních rukou.
Zeman se demagogicky odvolává na silný mandát z přímé volby. Zapomíná ale, že šlo o prezidentskou volbu, kde se ve finále vybíralo pouze ze dvou kandidátů. Parlamentní volby jsou úplně o něčem jiném a systém dvou stran zde u nás není.
Vzhledem k tomu, že do parlamentu mohou kromě socialistů, komunistů, topky a občanských demokratů proniknout i Zemanovci, následováni populistickými Babišovci a možná i lidovci, nastane takový guláš, že to znechutí voliče ještě víc než doposud.
Jestli by skutečně nebylo lepší mít systém dvou stran nebo systém "vítěz bere vše". Čím víc stran v parlamentu, tím více hádek, roztříštěnosti, házení špíny, podrazů a nechutností. A to se najdou lidé, kteří by rádi, aby byla hranice pro vstup do parlamentu úplně zrušena. To by byla, panečku, radost, mít ve Sněmovně dvě stě solitérů...
