Před několika dny došlo ke zranění šestiletého chlapce, který při jízdě na eskalátoru přišel o tři prsty na nohou.
Zdroj: edis.at
Eskalátory přepraví po celém světě miliardy lidí denně. Úrazy jsou zcela výjimečnou záležitostí. Bohužel, k jedné takové události došlo před několika dny v pražském metru.
Šestiletý chlapec přišel ve stanici Můstek o tři prsty na noze. Většina národa se zraněným chlapcem soucítí, ale tím to také končí. Kolega bloger Šesták se ve svém blogu silně rozohnil, jenže jak praví klasik, pláče dobře, ale na špatném hrobě.
Otec nechal svého chlapce pobíhat po schodech, aniž by na něj dohlédl či jej prachsprostě byť jen okřikl. Chlapec podle záběru bezpečnostních kamer nejdříve běží po schodech dolů, pak zase v protisměru nahorů, následně se věší na madlo a nechává se na něm svézt k výstupu.
Je to smutné, ale chlapec strčil nohu tam, kam neměl. Je jasné, že jezdící schody jsou pohybujícím se strojem a přesně jako k běžícímu stroji se k nim musí přistupovat. Pomáhají nám v našem pohodlí, ale právě proto, že se jedná o stroj, jsou jasně dána pravidla, jak se na tomto stroji pohybovat a chovat.
Kolega Šesták má za to, že eskalátory jsou sovětské výroby a tudíž jde o šmejd, nadto o nebezpečný šmejd a proto by mělo být na eskalátoru upozornění na životu hrozící nebezpečí. Je celkem jasné, že schody musí mít nějakou vůli na krajích. A zde je pravděpodobně ukryto jádro pudla.
Chlapec pravděpodobně úmyslně strčil botu do škvírky mezi schodem a stěnou eskalátoru a na neštěstí bylo zaděláno. Pražskou MHD se pohybuji prakticky denně, někdy i několikrát za den. Často tedy narážím na rodiče s dětmi a nutno přiznat, že vidět pobíhající děti po schodech je naprostou výjimkou.
Každý rodič si je vědom, že všechny stroje mohou být nebezpečné a proto také tak přistupuje k jízdě na nich se svými ratolestmi. Fakt, že otec zraněného chlapce, pan Gaidoš, nechal své děti klidně po schodech pobíhat svědčí spíše o jeho osobním selhání jako rodiče a o jeho nezodpovědnosti.
Jeho rozhodnutí podat trestní oznámení a chtít odškodnění za synovo zranění je sice lidsky u otce zraněného chlapce pochopitelné, ale zároveň snad až neskutečné. Není to tak, že by za zranění jeho syna mohl přepravce nebo eskalátor. Může za něj především on sám svou nezodpovědností.
Osobně si myslím, že nemá šanci případný soudní spor vyhrát. Dopravnímu podniku bude stačit, pokud u soudu ukáže záběry z bezpečnostní kamery. Pokud pan Gaidoš hledá viníka, měl by se podívat do zrcadla, pěkně od plic si zanadávat, pořádně si nafackovat a pak jít za synem s omluvou, že ho svým nejednáním nechal zmrzačit.
Různá pravidla si lidská společnost stanovila proto, aby se dodržovala a aby se předešlo nebezpečným situacím. Pan Gaidoš, coby otec klidně nechal svou nedbalostí a nezodpovědností své děti tato pravidla porušovat.
Pokud budu porušovat pravidla, pak musím počítat s tím, že se mi to může pekelně vymstít a až se mi něco díky mé vlastní nezodpovědnosti stane, nemohu hledat viníka nikde jinde než ve vlastní osobě. Kolega bloger Šesták háže vinu společně s otcem zraněného syna na Dopravní podnik. Jenže pokud by onen otec dělal to, co v této chvíli měl dělat, pak by ke zranění vůbec nedošlo.
Nakonec, pokud dojde k soudnímu jednání, mohlo by se stát, že v závěru sám stane před soudem jako obžalovaný pro ublížení na zdraví z nedbalosti a zanedbání péče o dítě. Ale nemusí se bát, pan kolega bloger Šesták jej určitě podpoří.
Mé články přebírají servery www.eportal.cz, www.nazorne.cz a www.ceska-media.cz
