Engelovci: Sčítání ztrát a obětí

S velkou pravděpodobností je v případě akce "Děkujeme, odcházíme" a "Náš exodus, váš exitus" dobojováno. Byl uzavřen smír, "bojovníci" za lepší zítřky se vrací do svých působišť a nyní se budou sčítat ztráty a oběti.

Martin EngelAutor: Michal Šula, MFD

Doufám, že akci loktorů už nebude zapotřebí věnovat další prostor a že tento článek bude posledním, který této události věnuji. Pokusím se tedy shrnout vše podstatné a učinit nějaký závěr.

Ani jedna strana sporu mezi LOK a ministerstvem nemůže být úplně spokojena. To už většinou bývá výsledek kompromisů. Je jen otázka, zda vůbec bylo takovéto akce zapotřebí a zda vůbec přinesla kýžený výsledek protestujících.

Lékaři přišli s řadou požadavků, mezi jinými požadovali reformu vzdělávání lékařů, nastolili otázku přepracovanosti a financování zdravotnictví. Všechny tyto požadavky byly ale rychle upozaděny požadvkem okamžitého, skokového a v současné situaci nemravného navýšení platů.

Otázka přesčasů a přepracovanosti vzala rychle za své a bojovalo se jen o navýšení mezd. Je jisté, že nástupní plat čerstvého absolventa lékařského studia není nic moc, ale požadavek, aby byl takovýto člověk ihned ohodnocen jeden a půl násobkem průměrné mzdy v republice je poněkud přehnaný.

Ukázalo se, že tabulkové platy jsou přežitkem. Každá nemocnice nějak hospodaří a měla by tedy platit své zaměstnance podle svých možností a podle schopností lékařů. Proč má být hůř ohodnocen schopný lékař jen proto, že jeho méně schopný kolega má delší praxi?

Jako řešení se jeví zrušení tabulkových platů, které má beztak vláda v programovém prohlášení a nechat vše na pracovně právním vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Plošné navyšování mezd, jako v současné situaci, je špatným krokem a vede pouze k další podobné situaci, kdy si buď stejná nebo jiná skupina zaměstnanců bude vymáhat zvýšení platů stejnou cestou.

Protestujícícm lékařům zmizela podpora veřejnosti rychleji než sníh na Sahaře. To je společně se ztrátou důvěry a renomé dost citelná ztráta. Každý pacient si teď bude říkat, zda právě ten lékař, který ho ošetřuje není ten, který ho chtěl svým heslem nechat umřít.

Martin Engel říká, že by pacienti měli ocenit, že se lékaři v rámci protestní akce zachovali státotvorně. Buď nemístně žertuje anebo, což je možná ještě horší, tomu bezmezně věří. Lékaři ustoupili teprve tehdy, když jim bylo jasné, že už nemohou dál tlačit na pilu, protože by se jim to mohlo hodně vymstít a uspokojili se s nabídkou 60 až 96 tisíc ročně navíc, a to v základní mzdě, od které se odvíjí různé další příplatky.

Samotný revolucionář (jak sám sebe de facto onačil) Martin Engel, je další ztrátou. Stal se obětí vlastní taktiky. Společně s ním jen ve Vinohradské nemocnici dopadlo stejně dalších jedenáct lékařů, protože management nemocnice na jejich místa přijal náhrady.

Šéf LOKu se ale nemusí obávat. Prý mu přišlo jen za víkend třicet nabídek práce, včetně nabídky pro celou jeho rodinu na Maltu. Napadá mě okamžitě kacířská myšlenka, zda to není nabídka stavební firmy. Bleskově přispěchal středočeský gubernátor Rath, že prý Engel určitě najde místo v nějaké středočeské nemocnici. Pravděpodobně jeho přijmutí do zaměstnání některé nemocnici nařídí.

Budeme-li brát vážně Engelova a Volemanova slova o politickém pozadí v případě odchodu Engela z Vinohradské nemocnice, pak stejnou logikou můžeme tvrdit, že celý protest byl organizován jinou parlamentní stranou, která svého "revolucionáře" nenechá padnout a už má pro něj jako odměnu přichystané jiné místečko.

Odborář Engel hovoří o trestání a pomstě, jiní ještě přidávají slova o podlosti ze strany zaměstnavatele. Jenže i kdyby nakrásně skutečně šlo o trest pro pana "revolucionáře", tak je vše naprosto v souladu se zákonem i se zněním podepsaného memoranda. Zaměstnavatel se drží toho zákona, který chtěli odboráři svým požadavkem generálního pardonu porušit. Jak by asi páni odboráři vysvětlovali nově přijmutému lékaři, že musí odejít, protože se pan odborář chce vrátit na svou židličku?

LOK před akcí tvrdil a zaručoval, že se všichni lékaři budou moci vrátit na svá místa. Novináři by tedy nyní mohli zjistit, kolik ztrát zaznamenali lékaři po celé republice. Kolik jich kvůli víře v Martina Engela a ujišťování LOKu přišlo o práci. Odhaduji, že půjde o poměrně vysoké číslo dosahující i řádu stovek. O všechny by se teď měl LOK postarat, zaplatit za ně účty, leasingy, hypotéky...

To je výrazná ztráta, především pro lékaře, kteří v zaměstnání skončí. Snad jim stejně jako organizátorům dojde, že podání výpovědi není žádná hra, ale jde o závažný právní krok. Někteří se možná v březnu vrátí zpět do svých nemocnic, ale s novou smlouvou, zkušební lhůtou a nižším finančním ohodnocením.

Pro ministerstvo a ministra znamenala tato krize určitě posílení pozice a převážně i sympatie veřejnosti, byť by možná veřejnost ocenila tvrdší přístup, protože vyděračům se zpravidla neustupuje. Ministr Heger by si rovněž měl vzít ponaučení, že hranice mezi kompromisem a kapitulací bývá často velmi tenká a nemusí se mu pokaždé získat podporu veřejnosti.

Doufejme, že odbourání tabulkových platů bude znamenat zrušení přežívajícího socialistického systému. Mějme na paměti, že v momentě, kdy bylo lékařům přislíbeno navýšení mezd, tak už jim přesčasy a přepracovanost nevadily.

Každá profesní skupina by si měla uvědomit, že vyděračská taktika možná přináší plody, ale nadělá daleko víc škod než užitku. Zároveň bychom si měli pamatovat, že podání výpovědi má také nějaké důsledky a žádný odborář nemůže nikomu zaručit, že zaměstnavatel vezme podanou výpověď jen jako hru o vyšší plat.