...to už nikdy nenavrátí. Kam jednou vstoupila noha ruského vojáka, tam vždy bylo zle. Ať už šlo o čtyřicetiletou nadvládu nad satelity, o Maďarsko v roce 1956, o Československo v roce 1968 nebo nyní Gruzii.
Praha 1968Zdroj: CTK
Současné Rusko nádherně navazuje na nechvalně proslulou sovětskou diktaturu. Území, které byly pod sférou vlivu bývalého SSSR stále považuje za své državy, kterým jen dočasně povolilo se nadechnout svobody. Rusko chce stále mluvit do vnitřních záležitostí bývalých vazalů či bývalých sovětských republik. Nikdy s nevzdalo své expanzivní a imperiální politiky. To je přesně vidět v současné době.
Američané nás slušně požádali o umístění radaru, který má chránit nejen USA, ale i téměř celou Evropu proti raketovému útoku. Rusům se to nelíbí a hned vyhrožují zbraněmi. Když byli u nás na "návštěvě", tak se nikoho neptali a rozmístili zde své rakety s jadernými náložemi. Radar sám o sobě nikoho ohrozit nemůže a deset protiraket proti tisícům ruských raket by rovněž neobstálo. Přesto ruský generál, kterého si pozvala ČSSD, na tiskovce v Lidovém domě vyhrožuje raketami a prohlašuje, že "Rusko nás bombardovat nebude". Zatím.
V Gruzii ve svobodných volbách zvítězilo prozápadní směrování. Již od doby vyhlášení samostatnosti Gruzie začaly vznikat problémy s autonomními oblastmi Jižní Osetie a Abcházie. Jižní Osetie snaží od Gruzie odtrhnout za vydatné pomoci Ruska, které do regionu dodává vzbouřencům zbraně. Následně Rusko rozdává Osetincům ruské pasy a pod záminkou ochrany vlastních obyvatel činí na Gruzii nátlak. Nepřipomíná vám to předehru druhé světové války? Rusové si dlouho dopředu připravují půdu pro ovládnutí Gruzie a tamního ropovodu.
Jižní Osetie, ač v rámci autonomie, je stále gruzínským územím. Rusko si kvůli konfliktům mezi Gruzínci a Osetinci vymohlo v rámci OBSE dohlížet na pořádek v Jižní Osetii. Obě strany se dlouho provokovaly, až Gruzíncům došla trpělivost. Prezident Saakašvili nařídil vojenský zásah, kterým by gruzínské území v osetinském regionu opět přešlo pdo gruzínskou kontrolu.
Je příznačné, že ihned zareagoval nikoli ruský prezident Medveděv, ale premiér Putin. Svět tak dostal jasnou zprávu, kdo že je ruským vládcem. Proti gruzínskému Davidovi se postavil ruský Goliáš. Dalo by se pochopit, pokud by ruská vojska gruzínce jen vytlačila z Osetie. Naprosto neomluvitelné je ale bombardování gruzínského vnitrozemí, obsazení města Gori, přístavu Poti, potopení gruzínské lodě či bombardování civilního letiště u hlavního města Tbilisi.
Ač Gruzie dvakrát navrhovala Rusku příměří, Rusko stále útočilo. Navíc se ruská strana netají tím, že jejím cílem je svrhnutí prezidenta Saakašviliho a jeho nahrazení proruskou osobou. OSN je naprosto bezzubá organizace, která není ničím jiným než žvanírnou, odkladištěm a trafikou pro vysloužilé politiky. Rada bezpečnosti nemůže přijmout žádnou rezoluci, protože Rusko využije svého práva veta. Američané ani NATO nemohou zasáhnout, protože by se tím mohl rozpoutat konflikt mezi velmocemi. Rusko jednoznačně zneužilo svého postavení a vycenilo na své bývalé podané tesáky. jako by chtělo říct, "dejte si na nás pozor, nikdy nevíte, kdy se rozhodneme "potrestat" vás".
Ruský prezident Medveděv dnes oznámil, že nařídil ukončení vojenských operací v Gruzii a že ruská armáda "potrestala gruzínského agresora". Nutno podotknout, že konflikt se rozhořel na území Gruzie a nikde jinde. Přes tento příkaz ale dnes bylo znovu bombardováno gruzínské město Gori a při náletu zahynul nizozemský kameraman. Rusko svou akci popřelo...
Ruský ministr zahraničí vyzval gruzínského prezidenta Saakašviliho k rezignaci, protože "Moskva nebude vyjednávat se součaasným prozápaním vedením Gruzie". Není to snad jasný důkaz, že Rusko stále považuje svá bývalá území za svá i dnes?
V souvislosti s ruským útokem na Gruzii se mi stále vybavují nezodpovězené otázky. Kde jsou naši profesionální demonstranti? Proč už dávno Tamáš nehladovkuje před ruským velvyslanectvím? Kde jsou naši bijci za lidská práva? Kde jsou ti, kteří se ohánějí pacifismem a odporem k jakékoli agresi? Proč jsou najednou tak zticha? Odhaduji, že pokud by bez ohledu na následky USA a NATO přišly Gruzii na pomoc, už by tak zticha nebyli a protestovali proti Američanům.
Američanů není třeba se bát. Skutečný strach totiž příchází z opačné strany. Rusko nikdy nebylo demokratickou zemí. Pokud si Osetinci myslí, že se budou mít lépe, pokud se stanou součástí Ruska, tak velice rychle spláčou nad výdělkem. Osetinců je hrstka a rozhodně se budou mít lépe v malé Gruzii než jako nějaká hraniční oblast mohutného Ruska.
Podaří-li se Rusům odstranit gruzínské vedení, pak bychom měli razantně přehodnotit současný stav. Měli bychom kromě radaru požadovat po Američanech klasickou vojenskou základnu, abychom nakonec nenásledovali gruzínský příklad. Nebo snad chceme opět se staženými půlkami čekat s čím přijde Moskva?
Mé články přebírjí servery www.eportal.cz a www.soscr.cz
