B. Sobotka chce vládnout s komunisty

Nový šéf socialistů tak navazuje na svého předchůdce, který s nimi rovněž chtěl vládnout. Socialisté dál pokračují ve sbližování se s nereformovanými a nereformovatelnými komunisty.

ateo.cz

Píše se rok 2005 a předsedou vlády je Jiří Paroubek. Jeho koaliční partneři mají výhrady k návrhům zákonů, a tak socialisté bez ohledu na své koaliční partnery si prosazují své společně s komunisty. Spolupráce funguje bezvadně a jsou přijaty zákony, které lidem spíše škodí, než aby jim pomohly.

Jiří Paroubek se dlouhodobě angažoval ve snaze po mocenské restauraci komunistů. Navrhoval zrušení lustračního zákona a snažil se navodit dojem, že komunisté jsou plně demokratickou stranou nehodnou izolace. K tomu byl ochoten, což veřejně prohlásil, přivést komunisty do vlády.

Jeho nástupce, Bohuslav Sobotka, je spolehlivým žákem. Pokračuje v Paroubkově započatém díle a znovu připouští vládu socialistů s komunisty. Prohlašuje-li, že by komunisté pouze podporovali menšinovou vládu socialistů, musí si být zároveň plně vědom toho, že je jeho prohlášení nepravdivé.

Komunisté neudělají nic zadarmo a ani pouhá podpora menšinové vládě. Vůbec se nezměnili a nedá se od nich čekat nic dobrého. Koneckonců ve svém programu mají stále skrytou kolektivizaci, znárodnění a zcela veřejně se hlásí k marxismu (Lenina prozatím uložili k ledu) včetně jím hlásaného třídního boje.

Bohuslav Sobotka navázal na svého předchůdce a pokračuje v destrukční politice. Zákaz párování poslanců, nastartovaný kolotoč pokusů o svržení vlády, nulová tolerance, neustálé vyvolávání mimořádných schůzí a mnoho dalších obstrukcí.

Jako opozice na to mají socialisté právo, ale všeho moc škodí. Parlament pracuje už tak pomalu a neustálé zdržování způsobí, že bude pracovat ještě pomaleji. Je to taktika, která má zabránit přijetí nutných reforem, o kterých socialisté donekonečna budou tvrdit, že nejsou zapotřebí a že dluhy státu jsou nízké.

V momentě, kdy by se socialisté opět dostali k moci, bylo by po reformách, šetření a dále by se vesele zadlužovalo. Jací jsou socialisté hospodáři nás přesvědčují takřka v přímém přenosu. Strana, která se ještě před deseti lety pyšnila největším majetkem ze všech politických stran je dnes na mizině.

Socialisty vlastněná společnost Cíl měla v roce 2000 na účtě 871 milionů. Socialisté ale dokázali vlastní společnost doslova vytunelovat a dnes má Cíl na účtu 10 až 15 milionů. Dokonce si zadlužená ČSSD přes společnost Cíl půjčuje další a další miliony, jen za posledních půl roku si půjčili 100 milionů.

Socialisté ústy svého šéfa Bohuslava Sobotky vyjadřují odhodlání vládnout s komunisty. Tyto dvě strany jsou si hodně blízko a nemálo členů ČSSD je dodnes majitelem rudé knížky KSČ. V ČSSD má komunistickou minulost přibližně 40% členské základny.

Kdo věří, že jsou komunisté neškodní, jiní, lepší než před dvaceti lety, ten by měl raději vyhledat lékařskou pomoc nebo alespoň si dát na čelo mokrý hadr. Ale možná by úplně stačilo navštívit prvomájový komunistický dýchánek. Tolik nenávisti vůči demokracii a opěvování totalitní minulosti, kdy komunisté drželi celý národ pod krkem, se snad ani jinde najít nedá.

Jak by bylo krásné, kdyby se policie i v tomto případě držela zákona, kterým byl komunistický režim postaven na roveň nacistickému. Když může policie zatýkat a stíhat za nášivky opěvující nacismus, měla by tak činit i v případě komunistických symbolů. Bohužel u nás platí dvojí metr.

Chce-li Bohuslav Sobotka, muž, který odpustil příteli miliony, který coby ministr financí dopustil stamiliardová zadlužení státu v době téměř sedmiprocentního růstu, muž, který si z poslaneckých náhrad doslova nakradl na mnohamilionové bydlo, spolupracovat s komunisty, značí to, že nemá zdravý úsudek a že je ochoten společně s komunisty znovu směřovat zpět k totalitě.