Jak jsem se nestal malopěstitelem marihuany

Jsem povahy zvídavé, a rostlinky mě docela baví. Krom toho rád porušuji pravidla... takže jsem si obstaral semínka a šel jsem do toho. ;-)

Hned v úvodu článku bych chtěl předestřít, že tyhle moje „mičurinské“ pokusy spadají do let minulých, takže – pro pana Komorouse (ať už ve státní či nově v soukromé službě): případná razie v mém současném obydlí spojená s vyrážením dveří a ohrožováním nevinných sousedů komandem se samopaly by DOOPRAVDY neměla žádný smysl. ;o) (Navíc, těch dveří by mi bylo docela líto...)

Trávu jsem příležitostně kouřil zamlada. ;-) To ještě na Senovážném náměstí stával „Dřevák“ (dneska je tam trapný parkoviště) a o kousek dál byl klub „Bunkr“ (který pro neustálé stížnosti našich prudérnějších spoluobčanů nakonec zrušili). ;-)

Pak mi ale přibyla léta, a „dealeři“ psychotropních látek (řádově o desítky let mladší) se na mne začali dívat s podezřením. Chápal jsem to. No – prodali byste snad jointa svýmu fotrovi? ;-)

A tehdy mi došlo, že „co si nevypěstuješ sám – to nemáš!“ ;o)

Začal jsem tím, že jsem si založil účet na jednom nejmenovaném konopném serveru. (S ohledem na to, že by to mohlo být bráno jako návod, zde neuvádím jeho název.) ;-) V místním „koutku zoufalců“ (pošlete mi nějaká semínka, MOC PROSÍÍÍM!) jsem zadal „poptávku“. Přestože jsem se neměl za co stydět (osobně jsem toho názoru, že nařizovat plnoletému a svéprávnému občanovi, co si může nebo nemůže pěstovat ve svém vlastním bytě, ve svém vlastním květináči, pro svou vlastní potřebu – je nebetyčná DRZOST!), požádal jsem pro jistotu o nabídky pouze přes PM (private message) s tím, že svou adresu sdělím dodatečně. (Ono taky – jak by mi jinak něco mohlo přijít, že..?)

Uvedl jsem také, že jsem ochoten za semínka zaplatit. Tedy – nějakou rozumnou cenu... ;-)

Jaké bylo moje překvapení, když jsem po několika výměnách PM obdržel hned 2 ZÁSILKY – jednu z ČR a jednu ze Španěl, obě zdarma nevyplaceně. (Ty „smažky“ jsou ale fakt hodný!) ;-) (Ten balíček ze Španělska musel stát pěkných pár Euro – nicméně „kolega-intoxikátor“ ;-) byl natolik altruista, že mi nic nepočítal – ani za semínka, ani za poštovné.) ;o)

Zde bych měl – pro info – uvést, že nejsem fandou rostlin, které se „o sebe nedovedou postarat samy“. ;-) Pokud mi něco roste v květináči – a bez podpory se to zlomí – nemilosrdně to házím do popelnice, a pro příště si podobnou rostlinu nepořizuji. ;-)

Tudíž jsem hned zpočátku zamítl myšlenku „grower boxu“. (Pro neznalé věci – „grower box“ - to je taková vysoce specializovaná skříň - s tepelnými čidly, která se spínají podle zadaných schémat, s ventilátory, které přes filtry vhánějí a odsávají z boxu vzduch - aby vám to doma nesmrdělo jako v pralese - a sodíkovými i normálními lampami, které se zapínají a vypínají podle denní doby a podle fáze vývoje rostlinky.) PŘÍLIŠ komplikované na můj vkus! ;-)

Já jsem si - v souladu s filosofií „růst to musí samo“ a „slunce je ta nejlepší lampa“ - pořídil poctivý český květináč, který jsem dal na balkón na Petřín. (Když v Lederburských zahradách roste hroznové víno a fíky, proč by o pár set metrů dál nemohlo růst konopí - v mé soukromé konopné „pěstírně“, že?) ;o)

Nedbal jsem hlášek přítelkyně, že „mi to stejně zalije horkou vodou, až nebudu doma“, ani vtipných poznámek kolegů v práci – „že mi semena poslal sám Komorous, a až mi něco vyroste, vlítne tam s Urnou, aby se mohl prokázat nějakými úspěchy v boji s drogovými kartely“ - a začal jsem klíčit.

Stejně jako je snídaně nejdůležitějším jídlem dne, klíčení semínka je nejdůležitější fází „intoxikace“. ;-) Stručně bych to shrnul do následujícího motta: „Nevyklíčíš – nezahulíš!“ ;o) Trochu hloupé je, že to klíčení ničím neovlivníte – pokud jsou semena nedozrálá, stará či nějak narušená, nenaděláte s tím vůbec nic, i kdybyste se na ucho postavili. ;-) Stavěl jsem se střídavě na ucho levé i pravé – ale nic jsem s tím nenadělal – z řádově stovky a něco semínek vyklíčilo JEDNO JEDINÉ! ;o)

S obrovskou opatrností jsem ten „Koh-i-noor“ zasadil. Rostlo to! Přes negativní atmosféru v domácnosti (viz výše stať o mé přítelkyni) to ROSTLO! Každé ráno jsem chodil rostlinku pozdravit. Po příchodu ze zaměstnání vedly mé první kroky na balkón. Večer jsem jí málem vyprávěl pohádky na dobrou noc. A to nehovořím o pravidelném hnojení a zalévání! Rostlinka se mi odměňovala tím, že sice ROSTLA - ale čím dál tím HŮŘ. :o)

Na to, že je konopí v podstatě plevel, který by měl prosperovat v každé škarpě, byl můj „Koh-i-noor“ (jak jsem mu začal říkat), ;-) strašně cimprlich. Bylo horko – vadnul. Byla zima – vadnul taky. Zaléval jsem málo – schnul. Zaléval jsem hodně – schnul taky. Největší pecku jsem mu dal přesazením – to už jsem myslel, že se snad ani nevzpamatuje - a přitom celá ta záležitost byla jen o tom, vzít celý kořenový bal, a posadit ho do většího květináče. Pro každou NORMÁLNÍ rostlinu: sugar-bugger. Pro „Koh-i-noor“: operace se skoro smrtelnými následky.

Už jsem kolem něj chodil málem po špičkách, a hovořil k němu jen šeptem. Dalších infarktových situací mě naštěstí ušetřilo krupobití, které postihlo vnitřní Prahu. (Za těch patnáct let, co jsem tam bydlel, to bylo snad JEDINÉ krupobití, které jsem tam zažil.) Stonek trefila kroupa a rozčísla ho odshora až dolů. „Koh-i-noor“ umřel. I nebe bylo proti tomu, abych se zas po letech zkouřil... ;o)

Tím moje mičurinské snahy nadlouho skončily.

Ale zase po pár rocích (když čas smazal vzpomínky na neúspěch s „Koh-i-noorem“) ;-) jsem svůj pěstební pokus zopakoval. Výsledky byly sice o něco lepší – tentokrát vyklíčily DVĚ rostlinky: „Marie“ a „Juana“. ;-) A obě holky se mi podařilo dovést až ke květu. (Možná to bylo i tím, že s přítelkyní jsem se mezitím rozešel, takže negativní energie z bytu vymizela.) ;-) Nicméně, výsledný produkt měl následující charakteristiky: chuťově dobré, THC nula! Když jsem to smutně sdělil jednomu kamarádovi, ten moudře prohlásil: „Kéž by tomu bylo naopak!“ ;o) Málo slunce, špatný kultivar? Kdo ví... Do mladých let jsem se tedy dostal zpět pouze "chuťově".

A jaký je závěr experimentu? Nemají to holt ti malopěstitelé marihuany lehký. Možná bychom si měli jejich těžké práce vážit – a ne jim ještě házet legislativní klacky pod nohy, co říkáte..? ;-)))

ANKETA - Vadila by vám legalizace marihuany?
Hlasování - viz níže...
Hlasuje se na mém blogu na serveru I-dnes + na mých stránkách tuatWEB

ANKETA zde!

------------------------------

Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)