Věříte, že paní z reklamy na prací prášek skutečně zmíněný přípravek miluje natolik, že jeho dvoulitrové balení denně nosí v kabelce? Ne? Tak proč stále věříme, že nebohé africké dítě z charitativního spotu skutečně umírá hlady? Snad jen nechceme přijít o poslední zbytky naivní nevinnosti…
Teď konkrétně; včera zveřejněný spot Univerzity Palackého „Jsem Univerzita Palackého“ hlásá, že i studenti s hendikepem mohou bez problémů studovat na této univerzitě.
Vystupují v něm tři postavy – dívka na vozíčku, slepý mladík a hluchoněmá sportovkyně. Nejméně dva z herců ovšem ve skutečnosti postižení nejsou. „Dívka na vozíčku“ je divadelní herečka a „slepý mladík“ je prostě řadový student univerzity bez postižení. Podvádí ale univerzita své potenciální studenty? Když otevíráme propagační spot, očekáváme, že nám ukáže realitu?
A co je vlastně realita? I zkušenosti hendikepovaných studentů (když už zůstaneme u tématu) se budou zcela zásadně lišit, jestliže budou docházet na novou a skutečně bezbariérovou přírodovědeckou fakultu, nebo na (ne tolik bezbariérovou) fakultu filozofickou.
Rozdíl mezi pracím práškem a postiženým studentem je z diváckého hlediska významný jak ve společenské choulostivosti tématu, tak v emoční zainteresovanosti, kterou divák pociťuje. Když se cítíme obsahem zasaženi je pro nás mnohem těžší připustit, že jsme byli podvedeni a případné prokázání podvodu hluboce prožíváme. Z hlediska produkce reklamy je ale rozdíl mezi práškem a postižením nesrovnatelně menší; je zkrátka třeba v omezeném čase a s maximální účinností podat jistou zprávu. A to se spotu Univerzity Palackého každopádně daří.
Pro zajímavost přidávám video k tématu „afrického nemocného dítěte“; na rozdíl od spotu UP ale nemohu operovat s žádnou osobní zkušeností a proto zhodnocení nechávám čistě na čtenáři.
Nemá smysl čekat, až nám reklamy přestanou lhát; je ale důležité dívat se kriticky nejen na směšně zřejmé případy pracího prášku, ale i na věci, které už tak očividné nejsou. Když aplikujeme zdravou míru paranoi, objevíme podvody i ve sděleních, které z definice svého žánru – na rozdíl od reklamy deklarují objektivitu. Mířím samozřejmě na zpravodajství a dnes už provařeného „nerozhodného ukrajinského bojovníka“ z České televize. Proti těmto podvodům už má smysl bojovat.
Článek je inspirován podněty z přednášek a seminářů. Téma je převzaté, nároz autorský.
