Moje malá „živnost“ sice spočívá jenom v drobné ruční práci na úrovní brigády, přesto ale zahrnuje nemálo administrace, organizace, komunikace a dalších těchto všemi milovaných činností. Stejné činnosti musí samozřejmě vykonávat většina pracujících, ovšem u některých vyučujících na vysoké škole bohužel značně váznou.
Na úvod musím zdůraznit, že rozhodně nehovořím o všech vyučujících – setkala jsem se s mnohými, jejichž nasazení bylo maximální nejen ve výuce (kterou teď vůbec nehodnotím), ale i v administraci (mluvíme o včasném opravování prací, komunikaci, informování studentů o změnách a termínech, zanášení výsledků do informačního systému atd.)
Na druhou stranu, mnohdy to problém skutečně je. Vysoká škola má často auru volnomyšlenkářské, svobodné instituce, která je po vzoru středověkých univerzit autonomní a nepodléhá vůli panovníka (byť je dotovaná ze státních peněz). Život na ní je soustředěn na rozvoj ducha (ano, máte pravdu, studuju filozofickou fakultu) a vůbec věci vyšší a povznášející. V souladu s touto „image“ je nejspíš v pořádku přivírat oko nad drobnými administračními prohřešky ze sféry absurdní byrokracie.
Když však na druhou stranu od této filozofující fakulty obdržíte požadavek na platbu školného a uvědomíte si, že romantika představ o středověké univerzitě se pro vás definitivně mění v tvrdou skutečnost kapitalismu, možná vám (tedy aspoň se mě to stalo) přijde tak trochu líto, že se někteří vyučující nenamáhají zapsat vaše studijní výsledky do administračního systému a přečíst si vaši seminární práci (kterou pak z deprese zveřejníte na blogu, aby si jí aspoň někdo přečetl).
Celkově mám svou univerzitu ráda, školné už jsem jí zaplatila a hodlám s ní zůstat zadobře; chtěla jsem jen vybídnout k úvaze, co všechno by se muselo změnit, aby bylo možné vysokou školu definitivně profesionalizovat. Často se mluví o klientelismu, o reklamních kampaních, kterými si školy „kupují“ studenty – to ovšem není ta správná cesta profesionalizace. Možná by bylo lepší, kdyby vyučující ke svým předmětům prostě přistupovali jako k malým podnikům, které nemusí šlapat perfektně (ostatně finanční ohodnocení k tomu ani nemotivuje), ale aspoň tak, aby byly schopné produkovat spokojené zákazníky – studenty.
