Vánoce jsou sice už dávno za námi, ale i tak si dovolím malé pohádkové ohlédnutí. Až letos jsem si uvědomila, jak významnou roli hraje i v současných českých pohádkách autorita práce. Je pochopitelné, proč je práce nejvyšší ctností v pohádce socialistické, ale česká pohádka se s prací odmítá rozloučit a glorifikuje ji usilovně dál – i v třetím desetiletí po pádu socialismu.
V drtivé většině porevolučních českých pohádek je zobrazován vztah postav k práci a pomocí tohoto vztahu je znázorněná mravnost, ctnost a vůbec etická kvalita hrdinů. Význam práce je tedy implicitní – sama není hodnotou, kterou by musel hrdina přijmout, aby našel štěstí (jako např. Pyšná princezna), ale je ctností, kterou musí hrdina a priori mít, aby mohl být úspěšný.
Jedná se například o tyto pohádky:
Princezna ze mlejna (1994), Z pekla štěstí (1999): Příkladné a jednoznačné rozdělení postav pracujících – tedy kladných a jim opozitních – neschopných práce (kníže pán, král, princezna).
Jak si zasloužit princeznu (1994), Čert ví proč (2003): Trojice/ dvojice hlavních hrdinů, z nichž jeden je ochotný a schopný pracovat – kladný; zatímco ostatní usilují o zisk bez práce – tuto svou snahu i slovně deklarují a jsou za ni trestání.
Nesmrtelná teta (1993): Prací se v této pohádce myslí schopnost kompetentně vládnout – vláda v Nesmrtelné tetě není abstraktním a samozřejmým jevem, ale skutečnou „službou“ vyžadující aktivní účast.
Micimutr (2011): Nevyzdvihuje přímo práci, ale iniciativu: „musíš udělat něco.“ Řešením problému dětského hrdiny je však opět práce v pravém smyslu slova.
Zajímavější jsou pak pohádky, v nichž práce vystupuje dokonce explicitně – jakožto hlavní hodnota, které musí být dosaženo:
Lotrando a Zubejda (1996): – zde je práce hlavní etickou otázkou. Lotrando má být zlodějem (tedy antagonistou práce), ale podvědomě chápe, že správná je opačná volba. Celá zápletka se pak téměř zázračně vyřeší aplikováním práce v tom nejreprezantativnějším smyslu slova – jedná se o intenzivní, těžkou, fyzickou práci.
Podobně zásadní roli hraje práce i v pohádce O svatební krajce (2003): lehkomyslná hlavní hrdinka je napravována těžkou službou (pradleny) a průběhu této nápravy ještě vykonává práci, kterou si vyslouží šťastný konec (paličkuje svatební krajku).
Anděl Petronel Anděl páně (2005) také není na počátku schopen práce (všechno zkazí). Celou pohádku se pak pokouší splnit zadaný úkol a vykonat službu – bez pomoci a s vlastním nasazením. Je ovšem nutno přiznat, že Anděl páně je pohádka sofistikovanější a skrze hodnotu práce vyzdvihuje především altruismus.
Nabízí se námitka, že je přece přirozené pojímat práci jako pozitivní hodnotu a vštěpovat toto pojetí dětem. Když se ale podíváme například na filmy z produkce Disney ze stejného časového období zjistíme, že vztah k práci je zde naprosto jiný.
Malá mořská víla (1989): vůbec žádná práce se neodehrává (snad jen u vedlejší postavy kuchaře,která má groteskní výstup s písní)
Kráska a zvíře (1991): práci obstarávají výhradně sloužící, hrdinové nepracují.
Aladin (1992): hlavní hrdina je zloděj se znaky altruismu – jeho morální status není zpochybňován. Práce se neodehrává.
Pocahontas (1995): Práce funguje jako kulturní determinant (rozdílná povaha práce kolonistů a původních obyvatel), nikoliv však jako morální ukazatel.
Hercules (1997): Hrdina pracuje. Hodnotový status práce je však pochybný, protože vede k popularitě, která hrdinu morálně ohrožuje.
Princezna a žabák (2009): Tato pohádka je výjimečně podobná českému pojímání práce. Hlavní hrdinka tvrdě pracuje a pomocí práce napravuje i svého prince.
Na vlásku (2010): Žádná práce se neodehrává; hlavní hrdina je lupič bez znaků altruismu, přesto ani jeho morální status není zpochybňován.
Ledové království (2013): Jediná postava, která ve filmu vykonává nějakou službu (organizuje práce, které bezprostředně řeší nastalou krizi v království) je princ Hans, který se však ukáže jako postava záporná. Práce tedy opět nemůže v žádném případě sloužit jako hodnotící kritérium.
Nabízí se tedy otázka: jak hluboko v naší kultuře jsou zakořeněné rudimenty marxismu a co vše považujeme za vlastní a přirozené?
A kolik dětí dnes vlastně sleduje pohádky české a kolik americké? Rozdíly mezi nimi mohou totiž být mnohem větší, než se na první pohled zdá.
Výběr vzorku je selektivní, přesto však myslím reprezentativní; mezi českými pohádkami se samozřejmě najdou výjimky např. Král sokolů (2000)
