Málo platné, rozhodne-li se příští rok Miloš Zeman, že si svoji misi na pražském hradě ještě o 5 let prodlouží, je téměř jisté, že se mu to povede.
A upřímně řečeno, nebude to mít vůbec těžké. Dokonce si troufnu říci, že uvažuje-li dnes někdo jít do voleb proti současnému prezidentovi, docela určitě vyhodí dost peněz, energie a kýžený efekt se stejně nedostaví. Nakonec, proč tomu tak je, není vůbec obtížné pochopit.
Miloš Zeman navázal totiž na svého předchůdce a začal možná ještě intenzivněji jezdit po jednotlivých krajích naší republiky. Pominu-li fakt. že mi tyto jízdy již delší dobu připomínají docela dobře zrežírované divadlo, úspěch je však vždy zaručen a možná i právě proto. Občas mu to sice lehce naruší nějací odvážní demonstranti, ti jsou však v naprosté menšině oproti davům jeho příznivců.
Dá-li jim pak hlava státu prostor k vyjádření, lze pochopit, že to v takové atmosféře dokáže už opravdu málokdo. A teď ruku na srdce. Kdo z dnešních politiků dokáže v destitisícovém městě přitáhnout na svůj mítink i tisíc lidí ? Asi fakt jen Miloš Zeman. Uvažuje-li dnes Jiří Pospíšil o možné kandidatuře, měl by si skromně odpovědět na otázku, kolik jich tak přijde na něj a kolik jich navíc přesvědčí. A nakonec i ta nálada je na těchto setkáních veselá, sem tam ulétne nějaký kalašnikov či neslušné slovíčko, ale i to současnému prezidentovi body paradoxně přidává.
Témata jsou taková, jaká lidé chtějí slyšet. Některé zákony by se měly změnit / já už jsem se ve sněmovně k tomu vyjadřoval, nyní to je na poslancích, které jste si sami zvolili /, uprchlíky by bylo dobře řešit daleko radikálněji a účiněji, politici by měli častěji chodit mezi Vás, jako já a tak podobně vždy a všude téměř stejně. A ještě abych nezapomněl, příště přijedu na 4 dny, když to nyní kvůli čínskému prezidentovi nevyšlo. Dokonce to vypadá, že i pozornost médiíí je o mnoho intenzivnější než při návštěvách prezidenta minulého. Svým způsobem je i toto všechno umění, možná pro Miloše Zemana nic složitého, nicméně neskutečně účinného. Klidně se závěrem přiznám, že jsem jej v roce 2013 nevolil, přesto mu přeji hodně zdraví a kdo ví, zda se na něj nepůjdu někdy u nás také podívat. Zanedlouho je přece zpět a nyní na ty slíbené 4 dny.
Jiří Kocourek
