Některá fakta o obrtunelu, nazvaný Církevní restituce.

    Společnost rozděluje dnes již podepsaný obrtunel - církevní restituce. Ale protože se jedná o to, že se bude církvím všechno platit z našeho, jak je možné, že Nečas, Kalousek a Duka neuspořádali k této otázce obecné referendum? Kdo jim dovolil, aby se u tak velkých miliardových částek jak finančních, tak i z nemovitostí, nezeptali občanů co si o tom myslí a jaký mají na to názor? Vrátila se snad totalita a její praktiky po 23 letech zase zpátky? Opravdu to tak vypadá.

     Trocha (spousta) faktů:

ROKU 1641 vydal Ferdinand III. placetum regium, jímž izoloval církev v habsburských državách od Svatého stolce. Karel VI. církvi roku 1723 ZAKÁZAL ZÍSKÁVAT NEMOVITOSTI.

Marie Terezie dala pod tuhý státní dozor správu diecézního a řádového jmění. Josef II. s odůvodněním, že většina církevního majetku vznikla z darů bývalých panovníků, zavedl do Josefinského státního práva ustanovení, že CÍRKEVNÍ STATKY NEPŘESTALY BÝT MAJETKEM STÁTU. Církevním orgánům ponechal jen řízení jejich hospodářského provozu pod státním dozorem. Roku 1781 zrušil všechny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, vědeckou činností, zdravotnictvím nebo charitou. V letech 1782 až 1787 zrušil v Čechách 71 klášterů. Jejich majetek byl vyvlastněn.Z toho plyne, že církev před rokem 1948 téměř žádný majetek v Čechách nevlastnila. Byla pouze jeho SPRÁVCEM.

   Od obnovení demokratického systému po listopadu bylo řečeno poměrně hodně, aniž by však na parlamentní půdě došlo k jakýmkoli zásadnímu posunům k řešení tohoto problému, přičemž dva dílčí výčtové restituční zákony z let 1990-1991, tj. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a Arcibiskupství olomouckého, novelizovaný zákonem č. 338/1991 Sb. nelze považovat za příliš systémové. Kauza „církevní majetek“, o jejíž historických kořenech není pochyb, má po roce 1989 tolik dějství a tak dramatický průběh, že by i režiséři nejzdařilejších nekonečných jihoamerických telenovel zbledli závistí.

   Záhy po převratu v roce 1918 a vyhlášení první československé republiky se majetkových poměrů katolické církve (ostatní církve a náboženské společnosti prakticky žádný větší nemovitý majetek nevlastnily) dotkla pozemková reforma. V poměrně rychlém sledu přijalo v letech 1918-1920 Národní shromáždění ČSR soubor těchto zákonů, které upravovaly její průběh a parametry:

zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon);

zákon č. 330/1919 Sb. z. a n., o Pozemkovém úřadu;

      zákon č. 329/1920 Sb. z a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek (náhradový zákon).

     A jako třešinka na dortu, bylo prohlášení kardinála Tomáška v r. 1991 před Federální vládou ČSFR, že katolická církev se zříká všech dalších restitučních nároků.

     Takže se naskýtá otázka, co vedlo Nečase, Kalouska, Duku a další k tomu, že všemu navzdory si nechali prohlasovat tento obrtunel? Že by osobní prospěch? Jen se ptám.  Jak je možné, že do t.zv. vyrovnání jsou zahrnuté i církve, které před rokem 1989 ani neexistovaly?

      Existuje cesta, jak tento obrtunel zrušit a opravdu vyplatit církvím jen to, co jim ve skutečnosti náleželo a na co mají platné doklady a ne to odhadovat podle hesla, čím více, tím lépe? Snad až se vypracujeme k demokratickému, právnímu a civilizovanému státu. V hodně pobožném Polsku odložily církevní restituce na dobu, až pomine hospodářská krize. Ne tak však přemýšlí tahle vláda a její poslanci. Protože cítí, že končí, tak krize, nekrize, prostě se zabezpečit a vůbec je nezajímá názor většiny občanů. Po nás potopa, to je jejich krédo. Tohle všechno by si měli občané - voliči připomenout, až půjdou zase volit své zástupce do Poslanecké sněmovny.