Soudě podle toho, co říkají lidé v mém okolí, nepotřebuje. 23 jazyků je prostě moc, stojí to hodně peněz a je to nepraktické. Navíc, výkony tlumočníků nemusejí být vždycky zaručeně stoprocentní, například ve večerních hodinách v Evropském parlamentu. Jenže právě tahle instituce se k problémům s tlumočením zatím stavěla jako pštros strkající hlavu do písku.
Opravdu potřebuje Evropská unie 23 oficiálních jazyků?EK, audiovizuální odd.
Kritizovat Evropský parlament je tak trochu jako střílet na velký pomalu se pohybující cíl. Toto mohutné těleso zvolených zástupců lidu, je tak snadné zasáhnout, že už to střelce skoro ani nebaví. Jenže odolat se dá jen těžko. Proč a jakou to má souvislost s tlumočením? Příkladem ať je loňská reakce europoslanců na audit, podle kterého stálo v roce 2003 jen tlumočení (a ne překlady) v evropských institucích 163 milionů eur. Zdůrazňuji, že se audit týkal roku 2003, tedy dobou před rozšířeními Unie v roce v roce 2004 a 2007 a oficiálních jazyků bylo tenkrát „jen“ 11. V přepočtu k dnešnímu kurzu je to skoro 4 a půl miliardy korun. Necelou šestinu z téhle částky stály tenkrát tlumočnické služby, které nebyly využity a pracovní pohotovost. Tedy to, když tlumočníci byli připraveni pracovat a nikdo je nepotřeboval, přesto museli dostat zaplaceno. Skoro třičtvrtě miliardy korun v roce 2003 tedy vylétlo oknem.
Zástupci lidu zaujali tenkrát typické stanovisko. Cituji z oficiálního prohlášení: „ vyzvali k posílení koordinace, plánování a organizace tlumočení v evropských orgánech a institucích“. To aby se vlk (média a veřejnost) nažral a nabyl přesvědčení, že se situace řeší. Vzápětí ale europoslanci potvrdili, že koza zůstane zachovaná. Opět cituji: mnohojazyčnost je "vyjádřením naší kulturní rozmanitosti, která musí být zachována". Konec citátu. Od Evropského parlamentu nemůžete čekat, že by nějaké opravdové řešení navrhl.
Za sebe mohu říct, že můj pocit kulturní rozmanitosti by nijak neutrpěl, kdyby se počet úředních a pracovních jazyků v unijních institucích snížil z třiadvaceti třeba na tři nebo na čtyři. Koneckonců, Organizace spojených národů má 6 oficiálních jazyků, a stačí jí to, i když má členských zemí podstatně víc. A to jsou mezi nimi arabština, čínština a ruština, které bychom v evropských institucích (alespoň zatím) opravdu nepotřebovali.
Abych nebyl nespravedlivý, mnozí europoslanci včetně těch českých, se ozývají. Říkají, že by se počet oficiálních jazyků redukovat měl. Je pěkné, že nám to před mikrofony a kamerami řeknou a věřme, že to myslí zcela upřímně. Jenže změnit stávající praxi nejsou schopní. Není důležité, že jazykové služby stojí pouhé procento z celkového rozpočtu Unie. Jde o princip. Ten nesouhlasící europoslanci schopní změnit nejsou a to nesvědčí o jejich velké užitečnosti.
Poznámka: s potěšením konstatuji, že moje video o tom, jak může tlumočení v Evropském parlamentu někdy vypadat, už zaznamenalo přes 2 500 kliknutí. Najdete ho zde.
