Jiřího Čunka očistil podruhé státní zástupce
Salichov, ale konec kauzy to není, protože se případem bude už podruhé zabývat
vrchní zástupkyně Vesecká. Mirek Topolánek čelí nařčení, že si odletěl za
státní peníze zalyžovat do Innsbrucku. Když zrovna nevysvětluje okolnosti své
svatby, vyzývá Topolánka k odstoupení kvůli podobným kauzám jeho sok Jiří Paroubek
nebo někdo jiný z ČSSD.
Už karikaturistovi v Anglii v 18. století se chtělo připohledu na státní záležitosti zjevně vrhnout.US Congress Library
Při sledování novinek ze života předních českých politiků mne přepadá pocit, že se mi před očima odehrává nějaké podivné panoptikum. Jsem divákem spíš náhodným a nechtěným. Když se snažím udržet nějaký kontakt s domácím prostředím a procházím česká média, tak té podívané prostě neuniknu. Nešokují mne ovšem banální a leckdy trapné prohřešky politiků, ani zájem médií o ně.
Topolánek, Čunek i Paroubek se jako ti nejprominentnější zástupci českého veřejného života obvykle brání, že za to mohou právě média. Novináři jsou podle jejich obvyklých vyjádření v podstatě tupí škůdci národa. Ale jak jen to jde, snaží se oni sami těm škůdcům nadběhnout. Někdy více obratně (Paroubek) a jindy méně obratně (Topolánek a Čunek). Těžko říct, jestli z jejich obrany trčí víc arogance a sebejistota, nebo ignorance a komplexy.
Copak nevědí, jakými kauzami se často zabývají i takzvaná seriózní média jinde v Evropě? Jestli si premiér Topolánek myslí, že by informace o nejasně zdůvodněném přeletu do Innsbrucku třeba v Británii zapadla, kdyby byl britským premiérem, mýlí se. O vztyčeném prstu ve sněmovně ani nemluvě. Jestli si předseda ČSSD Paroubek myslí, že by informace o okolnostech jeho svatby zapadla třeba v Nizozemsku, pokud by byl předsedou hlavní opoziční strany, mýlí se také. Jestli si předseda KDU-ČSL Čunek myslí, že by sbírka jeho trapných kauz nikoho nezajímala třeba ve Francii, mýlí se trojnásobně.
Panoptikum může být docela zajímavou podívanou. Po příliš dlouhém sledování se ovšem může nechtěnému divákovi znechutit a způsobit mu nevolnost. V tomhle stavu se nacházím já. Slabou útěchou mi může být, že z přiložené rytiny je zřejmé, že politické záležitosti se s představou zvracení spojovaly už politickým karikaturistům v 18. století v Anglii.
