Komu se chce do Štrasburku? Asi nikomu

Hezky to nedávno popsal ve svém blogu kolega Mark Mardell z BBC: mnoho lidí v Británii si myslí, že každoměsíční plenární zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku jsou marnotratným mejdanem, který baví jen europoslance, jejich asistenty a novináře. Skutečností přitom je, že tenhle marnotratný mejdan europoslanci, asistenti i novináři nenávidí. Ročně to stojí 200 milionů eur.

EP, archiv

Představa, že ve Štrasburku je hezky, je sice správná. Ale když jedete jako novinář do Evropského parlamentu, znamená to, že trávíte celé dny v podzemním tiskovém středisku, jen občas vyběhnete udělat rozhovor s tím či oním europoslancem před jednací místností. Cesta z Bruselu do Štrasburku je úmorná, hotely jsou přecpané a předražené. Sám to řeším tak, že přespávám v malé vesničce a dojíždím asi 40 kilometrů. Pokud to ale jde, Štrasburku se vyhnu.

Proč se tam teda musí jezdit? Tuto otázku mi nedávno položila manželka. Myslím, že mne taky podezřívá, že kecám a ve skutečnosti jezdím do Štrasburku rád. Ale já nekecám a vysvětluji, že je to v protokolu k Amsterodamské smlouvě. Tedy to, že Evropský parlament bude 12 x do roka zasedat ve Štraburku, i když má sídlo v Bruselu. Následuje logická otázka: A proč si europoslanci neodhlasují, že budou zasedat jenonm v Bruselu? Bohužel na ni není příliš logická odpověď. Alespoň pro normální lidi logická.

Evropský parlament nemůže  měnit znění smlouvy, na kterém se dohodly členské země. Chtělo by se zeptat, proč to chtějí členské země. Na to by se ale muselo odpovědět, že ona to chce hlavně Francie a Německo ji v tom podporuje. Koneckonců hodně lidí kvůli zasedáním Evropského parlamentu přespává od Štrasburku „za řekou“, v německém Kehlu a okolí. Tak to asi není špatné ani pro místní ekonomiku.

Možná by bylo správnější říct, že celý ten létající cirkus chce hlavně Štrasburk, jeho hoteliéři, radnice, která pronajímá Evropskému parlamentu některé budovy, možná také provozovatelé restaurací a kaváren, které na tom také vydělají. V každém případě není v zájmu Francie ustupovat a něco na tom nesmyslném stavu měnit a ostatním zemím se do toho prostě nechce rýpat.

Už nějakou dobu se i za podpory europoslanců snaží něco dělat kampaň za jedno sídlo Evropského parlamentu. Spustila ji bývalá europoslankyně a později švédská ministryně pro evropské záležitosti Cecilie Malströmová. Pokud chcete podepsat jejich petici, můžete tak učinit tady: http://www.oneseat.eu/ Já už to podepsal, ale obávám se, že je to k ničemu.