Jižní Osetie a Abcházie nejsou Kosovo

Konflikt v Gruzii vyprovokoval mnohá zjednodušená tvrzení. Tak už to v podobných případech bývá a nepřekvapuje to. Ale srovnávat ruské bombardování Gruzie se zásahem NATO proti Srbsku kvůli Kosovu, jak mimo jiné učinil ruský velvyslanec v OSN Vitalij Čurkin, je cynické a zavádějící.

Srovnávat Kosovo s Jižní Osetií a Abcházií je troubením na ruskou trumpetuInmagine, Royalty Free Photo

Jeden z hlavních argumentů ospravedlňujících ruskou agresi proti Gruzii zní: když mohlo NATO vojensky pomoci kosovským Albáncům a uznat jejich samostatnost, má Rusko právo udělat totéž v případě Jižní Osetie a Abcházie. Jenže ono to není totéž.

V dvoumilionovém Kosovu dnes žije 90 % Albánců a už hodně dlouhou dobu před událostmi z roku 1999 byli většinovým etnikem. Z asi 180 000 obyvatel Abcházie se jich k abcházské národnosti hlásilo začátkem 90. let jen 18 %. I dnes jich je tam necelá polovina (45 %). Zbytek tvoří Arméni, Rusové a něco málo Gruzínců, kterých odsud odešla většina (asi 200 000) po válce v roce 1993. V Jižní Osetii žije podle dostupných informací asi 50 000 lidí. Osetinci tvoří sice většinu, ale většina Gruzínců odsud odešla podobně jako z Abcházie. Oba odtrženecké regiony měly v posledních letech silnou podporu Ruska. Od Moskvy mají de facto vojenskou ochranu, peníze a pasy, které z nich dělají ruské občany.

Tvrdit, že tam Rusko působilo od poloviny devadesátých let jako mírotvorce, je cynické. Moskva Abcházii i Jižní Osetii využívala jako klacku na Gruzii. Tu potřebuje jako strategické území, které považuje za "svou oblast", nad níž v žádném případě nehodlá ztratit kontrolu. Když v posledních letech Gruzínci začali intenzivně usilovat o vstup do NATO, hodil se jim takový klacek dvojnásob.

Bylo by naivní považovat Gruzii zjednodušeně za vzor malé demokracie napadené zlým autoritářským Ruskem. Ale tvrdit, že ruskou agresi ospravedlňuje nedávné uznání samostatnosti Kosova, znamená troubit na ruskou trumpetu.

Vít Pohanka, Český rozhlas, Spojené státy