Kdyby mi před pěti lety někdo řekl že začnu aktivně sportovat, označím ho za totálního pitomce. Prostě mně bavilo všechno možné, počínaje hospodou a konče... no, vy víte čím. Ale sport to fakt nebyl.
O důvodech, proč lidé začínají běhat, už byly napsány stovky článků. V čem je tento jiný? Vlastně v ničem. Až na jednu věc. Za všechno tentokrát mohl Francouz.
Ten Francouz nemá konkrétní jméno ani tvář. Nejde o jednoho určitého člověka, jako spíš celý tým osob uvedené národnosti. Ale zpět na začátek.
Každý den sedím v redakci, sedím na tiskovkách, sedím v autě. Sedím. Ráno, v poledne i večer. Kafe, cigarety, víno... Den co den, rok za rokem. A daň za to všechno má hned několik jmen. Svalová atrofie, sklony k obezitě a civilizačním chorobám.
Člověk s tím vším dokáže do určité doby nerušeně, a vlastně i šťastně proplouvat životem. Až do chvíle, kdy narazí na své fyzické a psychické hranice. U mě jimi bylo zrcadlo a schody.
Když chlap, který před deseti lety ujel v kuse 150 km na kole začne funět na schodech do čtvrtého patra, začne být lehce nervózní. A to se ještě nepodíval do zrcadla. Svěšená rameny, lehká pneumatika kolem břicha, povislý zadek...
Téma na podzim 2006 tedy znělo: zhubnout. Jenže za postupný růst tělesné hmotnosti nemohla zdaleka jen práce. Ono tuhle lahvinka Bordeaux, támhle jehněčí, k obědu moules ála créme, na chleba roqefort... zatracení Francouzi. Dokáží vymyslet tolik chutných věcí...
Nejschůdnější řešení, propagované televizí, desítkami časopisů i mojí ženou, mělo jméno dieta. Snadné, elegantní. Druhou variantou byl sport. Ten naopak sliboval pot, slzy, prostě galeje v nejčistším slova smyslu kombinované s očistcem.
Jenže kdo někdy ochutnal Chevre long fermier cendre z kozího mléka, přikusoval k lahvi excelentního Pinot Gris voňavý Epoisse Affine au Marc, nebo cítil na jazyku lahodnou chuť čerstvých ústřic s piniovými oříšky, ten ví, co jsem tehdy cítil. Každý, kdo zná vůní provensálského pobřeží, větru vanoucího nad hřívami koní i zježenými šíjemi torros z plání slanisek v Camargue, kdo cítil chuť těžkých hroznů ve zlátnoucím listí vinic na úpatí majestátné hory Mont Ventoux, ten pochopí. Nízkotučný sýr s celozrnným rohlíkem není řešení.
Důvodů proč lidi běhají je celá řada. Někdo potřebuje pocit rychlosti. Jiný hledá endorfin, další jistotu, že v tom není sám. Nehledám nic z toho. Stačí mi prostě jen si občas zaběhnout tu svojí dvacítku a spálit pár tisíc kalorií. Mám k tomu dost pádnou motivaci. Vždyť Francouzi vymysleli tolik chutných věcí...
