Máme doma psa

Tohle bude seriál na dlouhé roky. Jeho průběh asi zná každý, kdo má doma nějakou tu chlupatou, slintající a štěkající potvoru. 

Bols Plush BerryHanka Konickova

15. května 2009

Babička se rozhodla, že vnučce koupí psa. Rodiče, znalí situace, se rozhodli že to vezmou do svých rukou. Všichni známí, kteří psa doma nemají je varovali, aby si žádnou chlupatou, slintající a kousající bestii netahali domů. Všichni známí, kteří doma psa mají je povzbuzovali aby si koupili rovnou dva. 

Na internetu je spousta psů. Když je začnete hledat, záhy dojdete pocitu, že na internetu není nic jiného než psi. A z nich je většina na prodej. Máme hyperaktivní dítě. Co se hodí k hyperaktivnímu dítěti? No přece hyperaktivní pes!

Paní chovatelka na nás v Teplicích netrpělivě čekala. Zdřevěnělé zadky po 150 km v autě, s dítětem šílícím nadšením po boku. Rezignoval jsem. Na stůl jsem složil nevratnou zálohu na chodící hromadu chlupů. Ta udělala nadšeně loužičku, zatímco za zdí zuřivě řvala jeho matka s vidinou jak trhá kusy mých údů. Odpotácel jsem se zpátky do auta. 

Cestou domů stihla dcera obvolat půlku telefonního seznamu se sdělením: máme psa. To zase bude účet...


29. května 2009

Jeli jsme na návštěvu. Už čtrnáct dní neslyším nic jiného, než slova pes a border kolie. Taky už čtrnáct dnů vymýšlíme jméno. Tedy, on jméno má. Bols. A sourozenci jsou Ballantines, Bourbon, Baileys, Brandy... 

Z malé chlupaté koule vyrostl medvěd. Malý medvěd. Snažím se ženu přesvědčit, že zůstane u malého medvěda. Nevypadá, že by mi věřila, ale nic neříká. Medvěd spí. Snažím se sám sebe přesvědčit, že takhle roztomilé a klidné to bude pořád. Nevypadá to, že bych si věřil. Dítě šílí nadšením. Bols spí. 


26. června 2009

Vezeme si domů pejska. Bude se nakonec jmenovat Berry. Paní chovatelka říkala, že by mohl špatně snášet cestu autem a zvracet. Nezvracel. A doma by se mu mohlo stýskat. Nestýskalo. A nemusel by mít chuť jíst. Sežral celou misku a ještě na mně vyčítavě koukal že ho nechám umřít hlady. 


1. července 2009

Pes je úžasný seznamovací mechanismus. Znám už v okolí všechny mladé holky. Nejhezčí je jedna z vedlejšího domu, která chodí venčit také psa. Pes je celkem ošklivá slintající obluda nejistého původu, ale zato panička... Jo a taky znám všechny důchodkyně z okolí. Ale o těch zase někdy jindy. Prostě taky venčí psy. 

Ještě musím vymyslet, jak to udělat aby se ty slečny taky zajímaly o mně. Zatím je centrem pozornosti Berry. Nevím, co na té kouli chlupaté vidí. Strčí rypák do každého hovna které potká, když to jde, tak se v něm rovnou vyválí. Smrdí jak hnojiště JZD v sousední vesnici, ale ty baby jsou z něj prostě úplně hin. Asi kouzlo osobnosti. 


3. července 2009

Tak máme úředně uznaného psa pro rok 1972. Přemýšlím, jak je možné, že jsem v roce 1972 mohl mít psa, když jsem se ještě ani nenarodil, ale je to tak. Mám to úředně potvrzené, a Berry to má vyražené černé na plechu. Tedy na psí známce. 

Vysvětlení je zřejmě v hospodářské krizi. Nikdy bych netušil, že dopadne i do takových oblastí, jako jsou psí známky, ale dopadla. Radnice v Kynšperku nad Ohří tak nevyrábí známky nové, ale likviduje skladové zásoby. V daném případě z roku 1972. 

To ale navozuje další otázku. Čekali v roce 1972 v Kynšperku psí boom? Proč se nekonal? Nebo se konal, ale nebyl úředně uznán za nárůst psí populace? Těžko říct. V každém případě se z Berryho stal za tisíc korun ročně úředně uznaný pes č. 185 / 1972.

A taky byl u veterináře. Vlastně u paní veterinářky, protože náš pan veterinář přijel trochu později a to už bylo dílo dokonáno. Přeočkování si ani nevšiml, v době kdy se dobýval do dózy s piškoty přišel o přebytečnou část drápů a na váze se mu líbilo natolik, že se šel dobrovolně zvážit ještě čtyřikrát. Takže vše v naprosté pohodě a výlet byl zjevně i ke spokojenosti psa. Za úplatek kamkoliv. 

Což mně přivádí k další věci zvané úplatky. Úplatek funguje. Za úplatek si pes sedne, lehne, dokonce i vydrží čekat na jednom místě. Jediné štěstí je, že o tom neví nic Amnesty International, protože by zvýšila míru korupce v České republice nejméně o jedno procento. 

Úplatek funguje skoro na cokoliv. S výjimkou hlodání a hrabání. Náš pes je hraboš a krtek jeho špinavá konkurence. Asi nejjednodušší popis je, že, slovy mé ženy, "ten blbec žere všechno a vyhrabe taky všechno". Přitom nejde ani o to, že by měl dlouhou chvíli. Stačí jen mezi dvěma činnostmi časový odstup 30 a více vteřin, a stačí to k ukousnutí listu, vyhrabání květináče, okousání časopisu, odnesení boty atd. Z čehož vyplývá, že z úžasně hodného štěňátka se pomalu stává malá demoliční četa. Nicméně úředně uznaná. 


4. července 2009

Máme už doma pochcané skoro všechno. A co není, na tom spočinula alespoň hromádka. Jediné, co mně ještě udržuje před vraždou psa je fakt, že se to postupně stěhuje ven z bytu. Nejdřív byla kuchyně. Když už na dlažbě nebyl ani centimetr který by nebyl počůrán, následně znesvěcen Savem a znovu počůrán, přišel na řadu obývák. Koupelna. Předsíň. Pak chodba. Poté výtah. Teď jsme kdesi mezi výtahem a vstupními dveřmi do domu. Hurá, příště už budeme čůrat na chodník. Zvláštní jaké drobnosti člověka občas dokáží potěšit.  


7. července 2009

Koupili jsme si veverku. Všichni psi chodí, nebo běhají. Náš skáče. Skáče na gauč, skáče z gauče. Skáče z obýváku do kuchyně i opačně, podle toho co mu zrovna zavonělo pod čumák a z jakého směru. Když neskáče, spí. Má totiž jen dvě funkce. Ein und aus.

Včera neskákal. Trpělivě stál celé odpoledne v záhonu levandule a lovil. Závěrečná bilance: tři čmeláci, dvě včely, jedno žihadlo do mordy. Odvlekl jsem ho do altánu. Asi hodinu tam seděl a koukal na mně vyčítavě jak Žižka na prchající Křižáky. Zase nebude žádná sranda.

Snaha přesvědčit psa, že pamlsky jsou lepší než zástupci blanokřídlého hmyzu, se minuly účinkem. K večeru už na to druhé oko viděl, a tak si šel zase stoupnout do levandule. Pokud ale vědci tvrdí, že včely masově vymírají, přísahám, že náš pes v tom nejde. Víc než dvě už ulovit nestihl. Byla totiž tma.

Cestou domů objevil ježka. Ulovit ježka je mnohem efektivnější než včelu. Jedna včela rovná se jedna včela. Nezmnožíš ani na kopírce. Ale ježek je ježek a k tomu prémie v podobě asi tisícovky blech. Asi se budeme specializovat na ježky. Bože! Kterej blbec přišel s nápadem koupit psa?!

 

 


Autor: Vladislav Podracký | středa 8.7.2009 12:55 | karma článku: 29,51 | přečteno: 2155x
  • Další články autora

Vladislav Podracký

Moje sametová

14.11.2014 v 19:31 | Karma: 12,73

Vladislav Podracký

Psí pohled na věc

26.1.2013 v 23:54 | Karma: 8,68