Zvyknou si konzumenti piva na jejich nová značení?

Stejně tak, jako vznikají pro výrobce potravin a nápojů komplikace při neustálých změnách zákonů a vyhlášek z hlediska výrobního procesu, vznikají pro spotřebitele komplikace při měnících se pravidlech označování výrobků.

A to nejen zaváděním nových značek kvality či původu potravin, ale zřejmě ještě více při změnách označování potravin nebo nápojů, a tedy i piv, na jejich obalech.

Na nejnovější změny v názvosloví piv dojde prostřednictvím jedné z prováděcích vyhlášek k zákonu o potravinách již od srpna letošního roku a spotřebitelé a konzumenti piva si tak budou muset zvyknout na pojmy jako „plné“ pivo, „silné“ pivo a celou řadu nově povinných pojmů, jako je APA, bock, porter, pils, stout, weizen, märzen a podobně. O tom, zdali pro běžného spotřebitele nové označování přinese více užitku než zmatku, se dá s úspěchem pochybovat.

Když už ke změnám dojít musí, měly by být takové, aby pro spotřebitele byly co nejméně matoucí. Je proto dobře, že byl zachován pojem „ležák“, kterým jsou označována piva jedenáctistupňová a dvanáctistupňová. Původně se jim mělo nově říkat „plná piva“. Toto označení se však bude týkat jen piv svrchně kvašených. Ty spodně kvašené zůstanou „ležáky“.

Chápu, že se legislativa musí přizpůsobovat vývoji doby a měnícímu se trhu, ovšem změny za každou cenu nejsou tím nejlepším řešením. To koneckonců uznal i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, když před nějakou dobou prohlásil, že různé směrnice a nařízení Evropské unie přílišně zasahují do života normálních občanů. Já bych k tomu dodal, že někdy je lepší řídit se selským rozumem a neměnit to, co funguje.

Spotřebitelé, a z nich možná ještě více konzumenti piva, jsou u nás velmi konzervativní. To je mimochodem nejen pro výrobce piva dobře, protože preferují ve velké většině kvalitní piva vařená tradičními postupy a z tradičních surovin. Tedy cesta, kterou jdeme i v našem pivovaru Zubr. Zároveň to ale znamená, že spotřebitelé operativně nepřijímají nové názvy jim dobře známých a oblíbených výrobků. Příklady známe i z nápojového průmyslu – ačkoli legislativa EU zakázala naší zemi používat název rum, který je nyní označován jako „Tuzemák“, přesto si chodí každý do obchodu pro „rum“. Něco podobného lze předpokládat i v případě nového názvosloví piv, navíc s rizikem, že se to může obrátit proti výrobcům skutečně českých piv – prostě proto, že jejich konzumenti nebudou z názvů piv vědět, o jaké pivo opravdu jde.

Osobně předpokládám, že i přes nová názvosloví a legislativní změny zůstane  český zákazník věrný obvyklému a funkčnímu názvosloví a bude si vybírat hlavně podle kvality založené na mnohasetleté tradici našeho pivovarnictví. A to žádný byrokrat z Bruselu změnit nedokáže.