O zákazu kouření by si měl majitel restaurace rozhodnout sám

Také letos, stejně jako v předchozích letech, sledují majitelé restaurací s obavami plány ministerstva zdravotnictví, které mohou výrazně zasáhnout do struktury hostů, kteří tyto podniky pravidelně navštěvují. Ministerstvo má totiž opět v plánu úplný zákaz kouření ve všech veřejných prostorách bez výjimky, tedy i ve všech hospůdkách, hospodách a restauračních zařízení, kde se čepuje pivo.

Kouření bezesporu nepatří mezi zvyky, které by měla společnost podporovat. Na druhou stranu je kouření určitým rituálem a pro mnohé návštěvníky restaurací činností s příjemným posezením v restauraci spojené. Každému samozřejmě tabákový dým nevoní – to ale neznamená, že je nutné ze zákona zakázat kouření všude a všem. Státní regulace tohoto typu historicky nikde nevedly k žádoucímu cíli, jediným výsledkem vždy bylo, že se kuřáci přesunuli z míst zákazů do jiných míst – a kouřili tam. Což ale například pro restaurace, alespoň pro některé z nich znamená, že je přestanou navštěvovat.

Osobně jsem nekuřák, ale přesto nebo právě proto jsem přesvědčen, že případný zákaz kouření by měl být v kompetenci majitelů restaurací. V každé lokalitě a v každém podniku je situace jiná, navštěvuje je jiné spektrum hostů a stejně jako nelze házet „do jednoho pytle“ občany naší země, nelze házet do jednoho pytle ani restaurační zařízení. Zejména v menších městech a obcích nemají návštěvníci hospod obvykle jinou možnost, kam zajít na pivko, kde se sejít s přáteli nebo domluvit nějaký osobní „byznys“, než v jediném místním podniku. Pokud z něj plošnou regulací stát vyžene kuřáky, bude mít takový krok mimo jiné i vliv na společenský život v obcích, o kterém dnes všichni tvrdí, že je třeba jej podporovat.

To, jestli je kuřácká nebo nekuřácká restaurace pro konkrétní místo vhodnější, není prostě možné rozhodovat od úřednických stolů. Navíc za situace, kdy už dnes, bez jakéhokoli zákazu, nekuřácké restaurace existují a existují i zařízení s oddělenými prostorami tak, aby si mohl návštěvník vybrat, kde svůj čas v restauraci stráví. Řešení vidím v možné částečné regulaci například zákazu kouření v době obědů a podpoře zavedení právě oddělených prostor, kde část prostor je zachována „štamgastům“, kteří si rádi ke zlatavému moku zapálí cigaretu a druhé místnosti, která může sloužit k příjemnému trávení času rodin s dětmi, sportovců či všech těch, kteří cigaretám neholdují. Samozřejmě tak, aby nekuřáci nebyli nuceni zakouřenými prostory procházet. Tak to již mnohde funguje a domnívám se, že ke spokojenosti velké části návštěvníků restaurací, ať už z tábora kuřáckého či nekuřáckého. A je zbytečné to nyní zákonnými prostředky měnit.