Dám vám požehnání

Chodili okolo...Denně, pravidelně, ve stejnou hodinu. Šourali se spolu, věrně a neochvějně - stařík a jeho pes.Jejich souznění bylo cítit na dálku. Jsou to dva poustevníci, kteří spolu putují životem.

Pod velkým kaštanem za vesnickým kostelem je odpočívadlo. Sedávali tam spolu. Sbírali další síly na cestu životem. Bylo to zvláštní, jak obyvatelé vesnice nevědomky ctili místo zastavení této dvojice.

Snad  respekt ke stáří způsobil, že mladí vesničané ve chvíli, kdy se tito dva poutníci blížili, (jejich) odpočívadlo uvolnili. Jen tak, beze slov..Stařík si nejprve opřel o lavičku svou hůlku a pak se pomalu usadil. Pes mu poslušně ulehl k nohám. Tiše tam spolu jen tak byli. Pak se zase zvedli a šli statečně dál.

Jednoho  dne jsem ho potkala. Šoural se se svou hůlkou jako obyčejně. Těsně u nohy ho následoval jeho čtyřnohý přítel.  Naše oči se střetly.  Jen tak, letmo.. Jeho  pohled  skončil kdesi za mnou v prázdnu. Dobře jsem zahlédla jeho vrásčitou tvář. Prostupovalo ji zvláštní světlo, bdělost, klid. Když jsem ho míjela, cosi dopadlo na zem. Shýbal se k zemi a tápavými pohyby se snažil zvednout svou hůlku.  Byla jsem rychlejší.  Podávám mu ji..A zase ten prázdný pohled! Chytám ho za ruku a jeho dřevěnou opěru mu do ní vkládám.

„Děkuji vám,“  řekl potichu.  Jeho prošedivělý pes se o mě radostně otřel.  „Počkejte..Já sice moc  nevidím a málo slyším, ale…DÁM VÁM POŽEHNÁNÍ“.  Na čelo mi udělal rukou křížek. Zůstala jsem nehybně stát. Pohladil mě po tváři. „Bůh tě provázej..“  Otočil se a šel..Jeho věrný přítel ho následoval.

Křížek na čele jsem cítila ještě dlouho. A nejen to..Dýchla na mě lidská moudrost, zralost a poznání  prožitých životů – životů  staříka a jeho psa.. A navždy ve mně zůstala.

Po letech jsem se na místo vrátila.  Odpočívadlo bylo prázdné.  A pak jsem ho zahlédla. Na malém  hřbitově vedle kostela. Pod křížem byla jeho fotografie.  Byl to farář. Sloužil Bohu čtyřicet let. Na stáří se vrátil do své rodné vesnice.  A tady žil se svým psem. Ta obyčejnost, která z něj vyzařovala!

Myslela jsem na ně, na staříka a jeho psa.. Na moudrost, zralost a poznání jejich prožitých životů.

Napadla mě už jen jedna otázka: Jestlipak jsou oni dva, stařík a jeho pes stále spolu?

 

Autor: Monika Plocová | sobota 2.2.2013 21:32 | karma článku: 22,40 | přečteno: 934x
  • Další články autora

Monika Plocová

Ne-vinně ne-mocný

29.4.2019 v 15:18 | Karma: 18,68

Monika Plocová

Není to škoda?

25.9.2018 v 10:43 | Karma: 14,12

Monika Plocová

Maminka je závislá

19.9.2018 v 11:22 | Karma: 19,31

Monika Plocová

Poselství z léčby...

11.4.2018 v 15:39 | Karma: 15,44