Luká je obec na konci Drahanské vrchoviny – „Na horách“ se tu říká, ale mluví se tu hanácky, ale půda je tu kamenitá, kdepak Haná! Bavili jsme se v hospodě o měnové reformě roku 1953, jak se to tajilo - měnová reforma se tajit musí. Byla to ale sprostá loupež, na kterou doplatili šetrní lidé.
Květín vyprávěl:
Novák měl životní sen. Chtěl si opatřit domek a kus pole na Hané. On původně pocházel ze Senice, nebo Seničky. Prostě snil o tom, že bude žít na Hané. A dělal pro to , co mohl. On vydělával na obchodu s prasaty. Však se jejich obydlí taky říkalo Prasník, nebo nějak tak podobně. Měl koně a vůz a jezdil na Hanou nakupovat selata a ta pak prodával tady. Naložil do bedny tak patnáct selat a rozvážel je. Vzpomínám si – taky jsme od něho kupovali. Přijel před barák, a můj táta mi řekl, vyber jedno. Tak jsem vlezl do bedny a jedno jsem chytil. Vylezl jsem strašně špinavý. Otec na mne volal, „ať není moc chlupaté“ – chlupaté už bylo moc staré, nebo když mělo dlouhé nohy. To máš tak, prasnice vrhne tak dvanáct selátek a z nich jsou některá lepší a jiná horší. Ta horší potřebují mnohem delší dobu a proto i víc krmiva, aby vyrostla do stejné váhy jako ta lepší. Jsou tedy při stejné velikosti chlupatější. Každý chce pochopitelně lepší sele. Na Hané to chovatelé prodávali v určité váze, proto dělali často třídění a dávali k sobě stejně velká selata. Tak byla pomíšena selata z různých vrhů a různě stará. Tak ten Novák si tímhle obchodem našetřil dost peněz a už se chystal kupovat pole na Hané, když tu, v roce 1953, přišla měna. Měl peníze ve spořitelně, říkalo se, že milion, a najednou bylo skoro všechno pryč. Den předtím, než se oběsil, šel ještě do hospody a propil tam, co mu zbylo, pak šel za zahradu a oběsil se.
