Je zajímavé, že děti mají rády tradice. Kde se to v nich vzalo? Jak to letos probíhalo u nás v Luké.
Dnes je zatím hezky. Z okna vidím, jak kluci chodí s pomlázkou. Parta z Příhona to bere dům od domu, nevynechali ani Bohuše Kováře – tedy jeho starou ženu, jiná ženská tam není. Ale asi jí to potěšilo a všechny obdarovala. Potom šel Jirka Polák s malým Jirkou a Štěpánem. Jen nejmladší měl pletenou pomlázku, kdežto otec a starší Jirka měli mužně jen proutek. Chtěli minout Kovářovy, ale Bohuš, který byl nedaleko na silnici, na ně mával, aby k nim zašli. Tak se vrátili a zašli.
V sobotu mě zkasírovali hrkači, když jsem otevřel dveře, tak na mně velmi hlučně hrkali; dal jsem jim 50,-, poděkovali. Velitelem byl letos myslím Jirka Pecha. Velitelem je každý rok někdo jiný – to je tradice. Líbí se mi, jak si to sami zorganizují, kontrolují docházku (například dvakrát vstávají dobrovolně asi ve 4,30 ráno), a podle toho si nakonec rozdělí výdělek. Všechno si vymyslí zcela bez dospělých. Pěkný příklad tradice.
Naproti tomu se mi nelíbilo, jak veřejně prospěšná Bouzovská vrchovina včele s Danielem Spáčilem, rozeslala pozvánky na strojení Velikonočního stromu – prý chtějí zavést novou tradici. Pochopitelně to financoval i s pohoštěním Obecní úřad. Připomíná mi to, jak komunisti chtěli zavádět nové tradice, třeba „vítání občánků“ na MNV).
