To mám ze sebepozorování. Nejsem se sebou spokojen. Chtěl bych být raděj kocourem. Závidím mu, že je pěkný a chlupatý, ale klidně bych byl i kočkou a nevadilo by mi mít koťata.
jp
Bavilo by mě pozorovat lidi a chodil bych kadit na faru, protože pan farář nemá rád kočky. On nemá rád ani stromy a přírodu, podezírám ho, že ani nevěří v pána Boha. Má rád církev. Myslím, že nemá rád ani lidi, ale to bych mu nezazlíval, protože lidi také nemám zrovna rád, i když je s nimi někdy legrace.
Prachmizerné počasí je dneska. Ledva napadlo troch sněhu, už zas do toho prší, a funí vichr a divoce mává dlouhými větvemi stromu. Představuji si, že jsem na horské chatě a ráno vyjdu před ní a ten mrazivý vzduch v jitřním slunci každým pórem vnímám a jak se nadechnu cítím, jak mi dělá v plicích zdravě. Už aby přišla pořádná zima!
Pustil jsem rádio, ale hned vypnul. „Nejvíc zpravodajů, nejvíc informací, radiožurnál – vědět víc!“ Nemůžu poslouchat tu jejich sebechválu, které říkají selfpromotion.Sebechvála má za účel zvýšení redaktorského platu pod záminkou, že Radiožurnál musí proniknout do hlav a srdcí těch hlupáků, kteří by jinak nestáli o veřejné služby. Mám pocit, že mě Radiožurnál považuje za blbce. Opakují to pořád dokola, stokrát za den … i když to není pravda… ale může být, když zvítězí. Když zvítězí, je to pravda, říkával Masaryk. Za pravdu se musíme bít, jako při souboji. Vemte si své svědky, a když vás vážený pane zastřelím, tak mám pravdu. A naopak. Kdo ale je vítězem, když dojde jen ke zranění? Nevznikne polopravda? Nikoli, vítězem se stanou oba, protože si to zaslouží za srdnatost. A co se týká pravdy – čert ji vem. Pravda světem nevládne.
Myslím, že lidé, kteří se cpou do politiky nebo kteří jinak touží být mocní, že jsou nemocní, jinak řečeno vadní, střelení a dosud nezastřelení. Magoři. Neřeknu, když stojí o nějaké prima místečko, jako třeba být senátorem, protože být senátorem má skoro samé kladné stránky. Být prezidentem, to už je horší. Což o to, peněz je tam dost a má svého kuchaře, ale přece jenom těch povinností se mi zdá být nemálo. Mně by to nebavilo. Ta sláva za to nestojí, a když umře, je mu sláva na nic. Když žije, tak se o něm pořád mluví, ale až jednou Václav Klaus zemře, tak nebudou mít na Čro-6 o čem vysílat. Zejména politolog Jiří Pehe bude muset změnit zaměstnání nebo bude muset pěkně na ouřad vystát si frontu na podporu. Hlady Jiří Pehe neumře.
Když jsem byl malý, tak jsem byl pehovatý, a maminka říkala, že pihy zmizí, až vyrostu. Ale nezmizely, zmizel jenom mindrák z nich. Kluci nechtějí mít pihy – starcům je to jedno. To je hlavní rozdíl mezi těmito životními obdobími.
