Problém Základních škol je v efektivitě. Dávám přednost domácímu vzdělávání

Pozornost. Je rozdíl, jestli věnujete něčemu pozornost dobrovolně, tj. proto, že vás to zajímá, nebo nedobrovolně, tj. přestože vás to nezajímá. V druhém případě potřebujete vyvinout jakési volní úsilí, které unavuje a vyčerpává.

  Školní látka děti nezajímá. To platí většinově.    Děti škola unavuje a budí v nich odpor - o tom snad nikdo nepochybuje. Příčina tkví v nedobrovolnosti.

  Všichni vidí odpor, jaký mají školní děti k učení, a proto se  mnozí včetně rodičů domnívají, že  děti mají obecně odpor k učení;  neboli si myslí, že kdyby si mohly děti samy zvolit, tak by se zabývali vším jiným jen ne učením. Podle některých expertů trvá určitou dobu, než se děti zbaví odporu k učení poté, co jsou  převedeny do domácího vzdělávání.

  K tomu je třeba říct, že odpor k učení není vrozený, ale získaný. Vzniká nátlakem, vnějším nucením, ať už ze strany rodičů nebo státu prostřednictvím povinné školní docházky. Normální rodiče nenutí děti učit se, co momentálně nechtějí, ale škola se tomu nevyhne. Proto má domácí vzdělávání lepší šance než škola.

   Aston, neboli Ondřej Neff, ve svém článku „Zpřesnění pravidel? Zakázat ten nesmysl“

 31. března na Neviditelném psu, brojí proti tzv. domácímu vzdělávání. Vlastně radí ministryni školství, aby přestala „zpřesňovat pravidla“ a rovnou ten nesmysl domácího vzdělávání zakázala.

 Co se týče „zpřesňování pravidel“, ministerštvo školství nechce se pustit do ostrého sporu se zastánci domácího vzdělávání, a tedy  naznačuje , že na ně bere ohled, ale ve skutečnosti je základní trend jasný: centrálně řízené a nucené vzdělávání. Postupuje se takticky jako všude salámovou metodou.

Ondřej Neff se odvolává na svého slavného otce Vladimíra Neffa, který prý u Ondřeje „jen dbal na to, abych pana učitele pořádně poslouchal a nosil domů dobré známky, jinak dostanu na prdel. Že by mě učil sám, to ho nenapadlo ani v bláznivém snu, a že by měl co učit!“ cituji z jeho článku.  Podezírám Ondřeje, že to píše účelově, možná si dobře nepamatuje na dobu základní školy. Jeho otec, geniální spisovatel, si dobře uvědomoval, jak efektivní je vnitřní motivace, což dokazuje v románu „Srpnovští páni“ (vydání 1957, str.39-41), kde přichází malý Petr k faráři Čenkovi - požaduje na faráři, aby ho učil latinsky. Ale farář nechce:

  „Já tě naučím, ale ne, co chceš ty, nýbrž, co chci já,“ řekl farář. Jenže Petr se nedal, nechtěl se učit než to, co chtěl sám, a také se to naučil.

  Je už bezpečně zjištěno, že dítě se, které se vzdělává s vnitřní motivací se učí mnohem efektivněji než dítě s vnější motivací. Vnitřní motivace vzniká, když si dítě samo najde, co se chce učit, kdežto vnější motivace se používá, když se dítěti předkládá, co se má a musí učit.

 Všimněte si, že když  je dítě vnitřně motivováno, hledá si učitele. Proto jsou možné školy jako je Sudbury Valley School,, kde si mohou děti najít odborníky, aby je naučili, co po nich děti chtějí. Vzpomínám si, že jsem měl v mládí o 3 roky staršího kamaráda, na kterého jsem se mohl spolehnout, když jsem potřeboval něco vysvětlit. Ptát se na to ve škole učitele, mně nenapadlo „ani v bláznivém snu“.

   Příběh „staršího kamaráda“ není náhodný. Veledůležitým, poznatkem současné pedagogické psychologie (viz např. Peter Gray), je že se děti nejvíce naučí ve věkově (i jinak) promíchané skupině. V Sudbury Valley School jsou promíchány děti od asi 5 let až do 17 let. Takové skupiny dětí vznikají spontánně na ulici po škole nebo o prázdninách. Děti se  hodně naučí  samy mezi sebou. Naproti tomu v současné škole jsou děti schválně soustředěny do tříd  podle stejného věku. to je jeden z důvodů, proč je základní škola neefektivní. Hlavním důvodem je ovšem to, že v takovém prostředí nefunguje vnitřní motivace.

  Děti se učí v prostředí, ve kterém se pohybují.  Myslím, že prostředí Ondřeje Neffa bylo značně inspirující, bylo to prominentní prostředí, a malý Ondřej se naučil hodně už jen tím, že v tomto prostředí žil. Otec byl zřejmě zaujat psaním, že se osobně na výchově syna nepodílel. Tak to někdy u umělců bývá.

  Standardizace a glajchšaltování je dnes trend , ale v dokumentech Ministerstva školství se to snaží zamlžit neustálým zdůrazňováním toho, že školy mají „do jisté míry“ volnost, jak budou učit, jaké metody si zvolí a jak napíší svůj RVP (RVP = rámcový učební plán).

  Tzv. reforma školství spočívá hlavně v tom, že se termíny ze socialistického školství nahrazují novými slovy jako RVP = dřívější osnovy, „klíčové kompetence“ = vědomosti a dovednosti, „kurikulární vzdělávání“ = socialistické celoživotní vzdělávání a podobně). Ve skutečnosti chtějí mít pod kontrolou už od mateřské školy - i ta si také musí vypracovat RVP závislý na požadavcích ministerstva. Z mateřské školy mají vycházet (s odpuštěním) „polotovary“, na které může navázat výrobní linka Základní školy (proto se provádí vstupní kontrola neboli přijímací pohovory a zkoušky), a ze ZŠ musí vyjít opět výstupní kontrolou (vysvědčení)  potvrzené polotovary pro střední stupeň vzdělávání a konečnou výstupní kontrolou je  povinná maturita.

  Takto zhruba praví základní dokument vypracovaný týmem odborníků pod vedením prof. Jiřího Kotáska v roce 2001 a nazvaný „Bílá kniha“ (v  metodických a jiných dokumentech označovaný jako „BK“, protože vědečtí pedagogové milují zkratky např. ŠVP a RVP – PV a ZV a GV a SOV, RUP a ŠUP, VP atd. ).

 Prof. Kotásek v roce 2006 krátce před smrtí se zamýšlel nad „implementací“ reformy v BK, a viděl jistá rizika, například v tom, že se najdou kritikové, který v reformě budou vidět podobu s centrálně plánovaným jednotným socialistickým školstvím. Souhlasil s tím, že ta podoba tu je. (Ono si stačí přečíst  jeho BK a hned máte pocit, že jste v roce 1968 s tehdejším celoživotním vzděláváním jako reakcí na vědeckotechnickou revoluci ve světě – to jsou myšlenky z let 1966 až 1989, kdy prof. Kotásek začínal kariéru.) Prof. Kotásek si myslel, že  bez plánování to ani v dnešním školství nejde. Protože základním pojmem pedagogiky je cíl, a bez plánování nedosáhnete cíle. On tomu věřil a myslel to dobře.

Jenže se  totálně mýlil.