Je výše platu tak zásadní údaj, aby se kvůli zveřejnění musel někdo handrkovat a soudit, jak to naznačuje prezidentský kandidát Ladislav Jakl? Vadí mu, že se to mohou dozvědět společníci v hospodě, sousedi, vyděděné děti a podobně. On to nechce
, má z toho strach. Naznačuje, že je jako kdokoli; že každý je nerad, když se ví o jeho příjmech. Jenže prezidentský kandidát není kdokoliv. Neměl by se handrkovat o maličkosti, neměl by mít strach vlastně z ničeho – to se od něho očekává – alespoň já to očekávám.
Druhá věc je, že peníze ve státním rozpočtu jsou z našich kapes. Dáváme je sice z přinucení, ale alespoň očekáváme, že se s nimi dobře nakládá, chceme vědět, jak se s nimi nakládá. To Jakl, jsa příznivcem Strany svobodných občanů, jistě ví. Tato strana nechce, abychom byli nuceni dávat z našich kapes víc, než je nezbytné. Kontrola veřejných výdajů je tedy nutná. Tato kontrola zahrnuje nejen všechny výdajové položky a to až do podrobností (což se bohužel neděje a naopak se děje, že se to zneužívá například zahrnutím do položky „různé“, „drobná vydání“ a podobně), nýbrž i kontrolu nezbytnosti těchto výdajů, jaké služby za ně občané obdrží. Takže buď je Ladislav Jakl příznivcem Svobodných jen na oko, nebo si to neumí v hlavě srovnat.
Mám takový dojem, že se brzy rozhoří diskuse o zbytečnosti prezidentské funkce. Ani jeden kandidát docela nevyhovuje. Někteří by se spíše hodili na krále – královi se dá leccos prominout, co prezidentovi ne. Král může být hloupý, může být malý a ošklivý a šilhat. Možná by se nám víc hodil král než prezident. Na prezidenta „nejsou lidi.“
U nás je tradice prezidentská a nedovedu si představit, jak by vznikala tradice královská. My chceme prezidenta, nikoli krále. Ale od prezidenta hodně očekáváme. Chceme být na něj hrdí. Nechceme, aby kradl, lhal, mlžil, vykrucoval se, hádal se o maličkosti nebo dokonce se snažil řídit stát. Prezident musí být něco jako bůh, který se do ničeho neplete.
