Husita a bohatý Vatikán

   Včera, jako každý rok toho dne, se můj přítel František bil v prsa se slovy. "Já jsem Husita!" načež spustil potupnou řeč na katolickou církev. Kterak pod slibem bezpečí vylákala Mistra Jana do Kostnice a tam pod ním,pravil František, zapálila oheň. Mezi jiným se mne také zeptal:

   „Víš, který stát je nejbohatší?“

   „Vatikán?“, tipnul jsem, co asi František míní.

   „Ano, Vatikán!“¨

  Následující rozhovor  je z pedagogických důvodů mírně upravený.

   „Jak to víš, že je nejbohatší?“

   „ Prosím tě! Nakradli si hromady zlata, umělecké sbírky…“

   „Jak víš o těch hromadách zlata?“

   „Prosím Tě!“

   „No, jestli mají hromady zlata, sotva o nich vykládají. Podle mě jsou to jen domněnky. Ale i kdyby je měli, jak víš, že někdo nemá ještě víc. Říkáš, že je nejbohatší, a to znamená, že víš, že ostatní jsou chudší.“

   „Říká se to.“

   „Víš co, mrkneme se na internet.“

  Pustili jsme PC a vygúglovali „Vatikán“, a „Ekonomika Vatikánu“. Co se týče hospodářství, dozvěděli jsme se, že ekonomické informace Vatikán tají.

  „Vidíš to,“ řekl jsem.

  „Tady vidíš, jací jsou,“ řekl František.

 Vatikán nemá žádný průmysl ani zemědělství, příjmy jdou hlavně z turismu a darů věřících. Výdaje  státu jsou ale prý rok od roku větší než příjmy. Františka pobavilo, jak se oficiálně nazývá vatikánská banka: Istituto per le Opere di Religione (IOR), tedy Ústav pro náboženské dílo.

   „Náboženské dílo! Chachacha!“

  Také jsme se dozvěděli, že hustota obyvatel ve Vatikánu je 2093 na čtvereční kilometr a počítali, kolik se jich vejde na metr. Jenomže nejprv jsme to popletli a vypočetli 2 lidi na metr, což se nám nezdálo, zjistili jsme chybu v tom, že jsme kilometr čtvereční měli za 10 tisíc metrů čtverečních, kdežto správně je to milion. Takže přibližně je to jeden člověk na 500 metrů. Nepočítaje ovšem mraky turistů. Nicméně Vatikán má prý jen 572 obyvatel, z toho jen 32 žen , což je také zábavné číslo -  to budou jeptišky.

   Zajímavé je také, kdy a jak Vatikán vznikl. V roce 1929 dohodou jakéhosi kardinála s Benitem Mussolinim. Politicky je to církevní absolutismus – papež je něco jako  všemocný vladař za feudalismu. Výdaje státu jdou ve značné části na úřednictvo – to je asi 500 církevních hodnostářů a 2500 externích zaměstnanců. Oficiální měnou je tam Euro, ale Vatikán není členem Evropské unie – nepodléhá tedy její jurisdikci. Ve Vatikánu je nutno dávat si pozor na peněženky – je tam největší hustota kapesních zlodějů, kteří se těžko lapají, protože snadno mohou překročit hranice do Itálie.

    „Poslyš, jak se vlastně zjistí, jak je stát bohatý?,“ začalo mi vrtat hlavou. „Teď se to asi měří podle HDP nebo podle čeho?“

   „Asi podle životní úrovně,“ řekl.

   „A jak se určuje životní úroveň? Ta se podle mého nedá nějak srovnatelně zjistit. Nebo ano?“

   „Stát je bohatý, jak jsou bohatí jeho občané,“ řekl František. „A jak je zadlužený. A jaká je tam nezaměstnanost. A sebevražednost. A vzdělanost. A spokojenost.“

   „No jo, ale jak to všechno chceš srovnávat s jinými státy?“

   „No jo.“

   „Tak jak můžeš tvrdit, že Vatikán je nejbohatší stát?“

   „Já to netvrdím.“

   „Tvrdil jsi to.“

  František byl včera na Vatikán pěkně rozzlobený. Je to Husita a bere to srdcem.