Urazil pouze tupé mozky. Křesťanství jako životní názor a kulturní tradice je s národem českým hluboce svázána po celou jeho historii - od slavných věrozvěstů Cyrila a Metoděje, přes knížete Bořivoje i sv. Ludmilu a sv.Václava se táhne duchovní úsilí celým panovnickým rodem Přemyslovců a Lucemburků.
Karel IV. byl pravým Otcem své české vlasti, jež zvelebil svou zemi a postavil svůj český národ do čela evropské historie rozvojem země, její kultury, vzdělanosti a duchovnosti.
Rozbroje náboženské a majetkové za posledních Lucemburků tento rozvoj utlumily, nespokojenost lidu se zlořády v církvi silně vzrostla po upálení Mistra Jana Husa a kázáním Jana Želivského o "nepravém vladaři" propukly lidové bouře na Novém Městě pražském.
Neřešené rozpory v církvi a společnosti vedly k vypuknutí válek husitských, vtrhnutí křižáckých vojsk do Čech, což zdevastovalo zemi i lid. V bitvě u Lipan 1434 rozprášila Panská jednota zbytky husitů a ve snaze obnovit v zemi "pořádek" se rvalo panstvo o půdu i moc. Správcovství Jiříka z Poděbrad zklidnilo poměry v Čechách, v SRDCI EVROPY však klid nenastal.
Panovnický rod Jagellonců neubránil svou velkou říši v SRDCI EVROPY zmítanou náboženskými i společenskými nesváry proti sílícímu náporu Turků. Mladý odvážný panovník Ludvík Jagelonský zahynul v boji proti turecké přesile v bitvě u Moháče roku 1526, neboť panstvo jeho zemí mu nebylo ochotno poskytnout dostatečnou podporu.
Dědičný nárok na český trůn po vymření Jagellonců získali Habsburkové, české panstvo odmítalo vládu silných panovníků, jejich odpor vyvrcholil českým stavovským povstáním a porážkou na Bílé hoře roku 1620, vůdcové povstání byli popraveni a jejich majetky zkonfiskovány a přiděleny cizí šlechtě.
Rozpad Rakousko - Uherska po prohrané 1. světové válce přinesl obnovení samostatnosti a vznik ČSR roku 1918. Ne však natrvalo: Hitler - Stalin, fašismus i socialismus, vše se prohnalo střední Evropou. Český holubičí národ už zkusil opravdu dost.
A kam jsme se dostali po "sametové revoluci" a kdo zde opravdu vládne je těžko říct Sdělovací prostředky již nepatří státu - ale kdo je ovládá, má v rukou skutečnou moc. Binec, který zde nastal, a rozpory mezi politickými stranami, není jen o neschopnosti, zkorumpovanosti a haštěřivosti politiků, ale i o umělém vyvolávání rozporů a afér, zkreslování a zamlžování skutečnosti, ovládání myšlení celého národa hrstkou postkomunistických i jiných demagogů.
"Neexistuje krize ekonomická," řekl moudrý Baťa, "ale krize lidská - duchovní."
A v duchovním rozkladu je český národ až po uši. Jednotlivci, politikové, církve. Jak se z toho vyhrabeme, to opravdu nevím! Myslete každý sám za sebe a nenechte se posouvat a řídit tupými mozky.
PS: Možná jsem řekla také moc - komu se budu muset omlouvat???
