Výstup

Tak jsem prý schopna výstupu, napsala o mně kolegyně.

   Ale jo,  jsem. Třeba denně stoupám po schodech až do nejvyššího, čtvrtého patra naší kliniky. Až budete chtít někomu názorně ilustrovat ošidnost souvislosti příčiny a následku, použijte mě jako příklad: Nemá  klíč od výtahu. Chodí do schodů pěšky. Chodí do schodů pěšky, protože nemá klíč od výtahu, nebo nemá klíč od výtahu, protože chodí pěšky a tudíž klíč nepotřebuje? Druhá varianta je pravdivá.  

   Možná bych také byla schopna výstupu na nějakou horu. Ale tady už nejsem si tak úplně jista. Ne že bych nezvládla stoupat s jediným cílem - aby bylo odkud klesat, i kondičku mám dost dobrou. Jen by to musel být sluncem zalitý vrchol, na kterém příliš nemrzne a nefouká – při vší odhodlanosti bojovat s velikánem přírody by se mi při teplotě vzduchu nižší než deset stupňů pod nulou zřejmě nepovedlo přesvědčit své prsty, aby si nehrály na rampouchy, a nos, že ho chci raději velký než žádný. Leda ve společnosti charizmatického vysokohorského vůdce - to by to zřejmě mé poskakující srdce upumpovalo i při mínus čtyřiceti. 

   A zřejmě jsem schopna hysterického výstupu. Záleží na tom, co kdo považuje za hysterii. Ječet jsem snad v životě neječela, chybí mi k tomu hlasový fond. A hysterický oblouk, jaký dělaly pacientky pana doktora Charcota v pařížské nemocnici Salpetriére na sklonku devatenáctého století, když jim děloha stoupla do hlavy (to jsem nevymyslela já, to vymyslel Hypokrates), dělám jen při plném jasném vědomí v rámci ranní rozcvičky.

   SCHOPNA VÝSTUPU, napsala paní závodní doktorka na lejstro, se kterým jsem za ní dorazila do ambulance. Ani malinko nižší tlak, který mi naměřila sestřička, prý není výstupu na překážku. A tak mám teď papír na to, že jsem schopna odevzdat bílé prádlo do skladu, knížky do knihovny, sbalit si své kytky a knížky a obrázky a hrníčky a kávovar a vystoupit pravou nohou z betonového kolosu, kterému se říká fakultní nemocnice.    

   Jen přemýšlím, co by se dělo, kdybych výstupu schopna nebyla - co by tady, proboha, se mnou dělali?

   PS: Věnuji svým milým kolegům a svému primáři za to, že byli přístavem na mé cestě z jedné kapitoly do druhé, a ještě mi to provoněli kávou a kamarádstvím. Děkuji!