Vlnění

   (Co všechno si vymýšlím, aby nebyla tak nanic představa, že jednou třeba nebudeš)                   .                                                               .                                                                        .

Když myslím na osud

  představuji si prázdnou nádobu

                 třeba sud

                              Nic v něm není

                  Jen vzduch

                  Nebo zvuk

            Zvuk celého světa

Nebo zapomenutá vůně pomněnek

            z předchozího léta 

Nebo stopy myšlenek

  směřujících do stejného zapomnění

        A to všechno jsou vlny

Tak je vlastně takový sud prázdný

                                         nebo plný?