Včerejší noc s chutí trnek

    (Někdy je pírko těžké k neunesení)                         .                                               .                                  .                                                

Já vím 

     já vím

Jednou pochopím

Svět tady není pro mě

V životě nejde o mě

Jednou se možná naučím

   pokorně a skromně

               nemyslet na sebe

   přestože nevěřím

                 na peklo

                           a na nebe

Jen kdyby všechno tak rychle neuteklo

Ale mám ráda lidi

        -  nerada bych je tahala ke dnu

A tak moc

         - stále víc -

                       se stydím

                 když vidím

                                 jak nedohlédnu

                  dále než za vlastní čelo

Já a kromě mě nikdo a nic

A pravá úcta k žití

                    ke kráse obyčejného bytí

                    ke křehkosti nití

                                    lidských sítí

                    k jednoduchosti

                                          stále v nedohlednu  

Chápu

 - asi to chtělo

            hodně pilulí trpkosti 

        Recipe: Trpkost  

                     balení po třiceti třech pilulích

        Vydej:  Zásobu na život

        Signuj: Jedenkrát denně pod jazyk

                            do dosažení skromnosti

Život mě léčí trpkou medicínou

Pomaloučku ze mne dělá jinou

Jenže pak jsem v noci sama

     a je ze mě neposlušný pacient

a říkám si

     že další trpkou piluli nechci ani za cent        

Ať si můj doktor

     nechá tu svou chuť léčit 

                                            zajít

     ty trpké pilule mi prostě nechutnají

Nejde jen tak obyčejně bez životní školy

                                          která bolí

                         mít kolem sebe

                                                  ji

                                               je

                                          tebe?

Nechci žádnou trpkou školu

    ve které musím být 

    v každé situaci chápavá

                                neomylná máma

                                sama

 A musím mít

            ještě méně doteků?

            To už by znamenalo nemít žádné

A vůbec nikdy nesmím chtít

             být aspoň chvíli spolu

                          dokud úplně nezestárnu

                    dokud On úplně nezestárne?

A možná byly ty trpké prášky jen

                    v lékárně špatně namíchané

          a doktor je nevinen?

Je vůbec nějaká cesta

                   jak z toho ven?

      Dá se vpůli přestat?

A pak si zase řeknu

Ba ne

      ty trpké prášky nás svedly dohromady

                                        nemůžou mi

                                                          vadit

      Budu žít

               pít

               jíst

               vnímat

               dotýkat se

               toužit

                         třeba ještě střídměji

 Žádnou jinou

                      medicínu

            než tu trpkou s tebou

                                                  si nepřeji