Utěrka

"Ale to mu nemůžu udělat." "Kterému?" "Jak, kterému? No Jakubovi přeci." "Aha. No tak to jo. Teda ne."

"Hele, já to myslím vážně. Vždyť mě znáš. Na tohle já prostě nemám žaludek. Asi bych pak zvracela."
"Bezpochyby. A co přesněji by bylo důvodem tvého zvracení, smím-li se ptát?" Ironii šlo u Dany poznat podle toho, že bezdůvodně přecházela do spisovné češtiny.
"Přestaň. Já to myslím fakt vážně."
"Já se taky ptám vážně. Prostě si neumím představit, že by někdo zvracel po hezkém sexu s někým, kdo po něm měsíce touží. Leda v blbém artovém filmu. A víš dobře, že s Adamem by to s největší pravděpodobností bylo báječné. Musí být skvělý milenec. Plus tě děsně chce. Vždycky tě chtěl. Už když jsi byla s Jakubem, tě chtěl. A ty ho chceš taky, jinak bychom tohle už pátý den neřešily. A že to nemůžeš udělat Jakubovi, je výmluva. Už spolu přeci dávno nejste. Zříct se dobrého sexu kvůli bývalému snoubenci je blbost. Máš prostě strach."
"Aspoň tomu neříkej sex. Zní to hrozně."
"Tak tomu budeme říkat láska?"
"Seš fakt otřesná."    
"Jo, jsem. A docela se mi to osvědčuje, asi to nebudu měnit." 
 
Dana se rozesmála a nakazila i Lucii. S pocitem částkového poradenského úspěchu si vzala z mísy na stole několik kuliček hroznů a po jedné si je se schválně předramatizovaným slastným výrazem kladla do úst. Ale cigareta to není, napadlo ji. Na chvíli zauvažovala, že uteče na balkon před Luciinými zbytečnými dilematy. Proč ta Lucie vždycky přemýšlí, místo aby poslouchala city. Nebo pudy. Nebo jak to nazveme.
Nakonec ale jen odsunula mísu s ovocem na druhý konec stolu. "Dej si taky, sladké chuti ve věcech plánování lásky není nikdy dost." 
"Příště ti nic neřeknu," řekla Lucie, stále s úsměvem, a vzala si jablko.
 
No sláva, nutkání na zvracení je zažehnáno, teď jsme ve stadiu pokušení, pomyslela si Dana. I když ona ta Lucie má nakonec pravdu. S Adamem by šlo opravdu jen o tu postel. A to Lucie neumí. Hned se zamiluje. Nepoučitelná. I kdyby předtím stokát věděla, že půjde jen o sex, jak se s chlapem vyspí, už ho miluje. Vlastně trochu alibismus - nemusí si pak vyčítat, že s někým spala bez lásky. To já si to klidně přiznám.  
 
"Hele, tak se s ním prostě jednou vyspi a uvidíš. Když ti z toho bude nanic, budeš mít aspoň jasno. A toho Jakuba fakt neřeš. Je dospělej. Nebudeš teď žít do smrti v celibátu jen proto, že jsi odmítla někoho, kdo si tě chtěl vzít. I kdybys chtěla být maximálně ohleduplná, tak už měl dost času vzpamatovat se. Rozešli jste se před čtyřmi měsíci."
"Nerozešli. Já jsem ho opustila."
"To je snad teď jedno."
"Navíc jsou s Adamem kamarádi od dětství."
"To vím taky. No a co? Co to s tím má? Řešíš kraviny. Kvůli nějakému pseudosvědomí přijdeš o úžasného chlapa."
"Úžasného chlapa, který mě chce jen do postele."
 "A jak vůbec víš, že tě chce jen do postele?" Dana najednou měla chuť vidět věci víc romanticky, než zcela zřetelně vypadaly. Jako kdysi. Možná teď ty vztahy máme takové, jaké je máme, protože nevěříme, že budou jiné. Možná se stačí přeprogramovat. Zase věřit. Očekávat happyendy. Doufat.
"Jak víš, ze tě třeba nemiluje? Nebo že se nezamiluje? Třeba ho obě známe špatně. Třeba se změnil. Třeba to zrovna s tebou bude mít jinak."
 
                                                                  - - - - -
 
 Lucie ležela ve své posteli a bylo jí dobře. Nebudu přemýšlet, říkala si. Dokud to jen půjde.
"Kde máš skleničky?" ozvalo se u kuchyně. A po několika vteřinách "Už nic, mám!"
 
Adam ještě chvíli dělal rámus, pak vpochodoval do ložnice, přes předloktí bílá utěrka, v ruce tác se dvěma skleničkami, v druhé ruce láhev minerálky. Úžasnej, Dana měla pravdu. Teď už by se do mě měl jen zamilovat. Nepřemýšlecí embargo na chvíli porušeno. 
 
"Kdes našel bílou utěrku?" Lucie používala barevné utěrky, bílé s krajkou po babičce měla uloženy na dně šuplíku pod ubrousky.
"No tak ... víš ... ony jsou si všechny kuchyně dost podobné." 
Nepřemýšlecí embargo definitivně zrušeno. Nevadí, lepší takhle, než kdyby mi lhal. Oba víme, že moje kuchyně není první kuchyní, ve které hledal utěrku. A zřejmě ani poslední.
Stejně to bodlo. Trochu by lhát mohl.
 
"Víš, že jsi hrozně krásná?" řekl, když naléval do sklenic vodu.
Usmála se. "Vím," napůl zalhala.
"Zopakujeme si to někdy?"
"Spíš ne."
"Proč ne?"
"Mohla bych se do tebe zamilovat."
"A nemůžeš?"
"Ne."
"Proč ne?"
"Protože ty mě nemiluješ."
"Aha."
 
Měl říct cokoli, jen ne aha, pomyslela si. Dopila minerálku, položila sklenici na tác, vstala z postele a zamířila do koupelny. Když procházela předsíní, všimla si, že taška s počítačem i aktovka, které Adamovi po příchodu položila na stolek v obyváku, čekají opřeny o vchodové dveře hned vedle jeho bot, připraveny k odchodu. 
 
                                                                       - - - - -
 
 
"Prý jste zase spolu s Jakubem?" zeptala se Dana a rozhlížela se po Luciině bytě, jestli už nese stopy znovusblížení s odmítnutým snoubencem.
"Jo," řekla Lucie a vzala si z mísy střapec hroznů.
"A?"
"A fajn."
"To je všechno? Jak, proč, kdy, na jak dlouho - to mi neřekneš? A s Adamem teda nakonec nic nebylo?"
Lucie žvýkala hrozny a nevypadala, že by se jí chtělo odpovídat.
"A miluješ ho?"
"Kterého?" 
Dana nevěděla, jestli si Lucie dělá legraci nebo se ptá vážně.
"No Jakuba přeci."
"Ne. Ale budu mu lhát."
 
                                                                          - - - - -