smutno ze světa

      (každý máme v sobě bezcitného Ištvána)   .                                                              .                                                                                . 

          bývá mi smutno ze světa kolem

          a já jsem také svět

         jsem také stále někde úplně dole

         a je i můj ten jed

             co plive ten necitlivý pán 

                    ve slovech ostrých jako nůž

         i bolest té paní

              co jí je dotyk odříkán

                    protože ji léta nemiluje muž

          i ta nedořčená dětská věta

              kterou předčasně polkla země

                   protože jí rány tvrdě ztišily hlas ...

          bývá mi smutno z tohoto světa

          bývá mi smutno z toho

                                co je ve mně

          bývá mi smutno z nás