Síla křehkosti

   (Věnováno paní Evě J.)        .                    .                                                  .                                             .

Máte pod úsměvem jakýsi tichý smutek

   a možná je to víc o mně než o vás

     když si myslím

                     že vám rozumím

            když se mi zdá

                             že vím

         co potřebujete

                    Ale určitě to nejsou rozumy

 A zahřát ruce na dálku bohužel neumím

Máte pod úsměvem jakýsi tichý smutek

     a možná ve všem

                   čeho se dotknete

                               je skryta vaše silueta

                       vaše pevněkřehká noblesa

Představuji si

                 že jste se už za ta léta

                         naučila

                                že je potřeba neklesat

A s vaším jménem

                      už vás ani

                            stoupání

                                  nemusí lákat

Vím skoro jistě

                že se nelitujete

 ale umím si vás představit občas potmě plakat